Uzavřené okruhy
jsou skutečnost. Nemáme se ohlížet. Viz Lotova žena. Viz Kristovo napomenutí těm, kdo vztáhli ruce k pluhu. Ale kdo zná Bibli, ví, že tam jsou i ohlédnutí, spojována s vděčností. Vděčnost je velká skutečnost – pro ni zákon o uzavřených kruzích neplatí.
1979 jsem byl pověřen vedením naší církve, abych – spolu s kolektivem – sepsal, sestavil modlitební knížku, určenou pro dnešní, moderní lidi. Vyšla 1980. Vydala Úzká rada Jednoty bratrské v Ústředním církevním nakladatelství v Praze. Stručný název “Modlitební knížka”. Využil jsem možnost, která mi byla otevřena, a napsal děkovnou modlitbu za náš tatranský “Walden” – za to, co jsem tam přijal a na co vděčně vzpomínám.
Strana 98 :
MODLITBA PO NÁVRATU Z LETNÍHO TÁBORA
DĚKUJI TI, BOŽE,
- že to bylo krásné. Když jsme zdolali horské sedlo, chránil jsi nás, aby se nikomu nic nestalo. Děkuji Ti za Tvou ochranu a vedení.
- Až budu vzpomínat na náš sněmovní kruh, na melodické bublání potoka, jež nás uspávalo; na ranní chvíle na skále u tábora; na poznávání květin a hvězd, na zkoušku zraku a chuti, na naše výlety, na kamarádství a přátelství, která jsme uzavřeli; na písně, které jsem se naučil; na večery u ohně, na poslední plaménky naší dohasínající vatry pod hvězdnou oblohou – budu Ti děkovat, že jsi mi dal poznat tolik krásného a že jsem to směl pojmout do svého srdce a vzít domů – do všech let, které mi dáš.
- Dej, Bože, aby mi to dlouho vydrželo. Až jednou budu starý, prosím, abych se tam mohl vrátit a ještě poznat ta místa. Abych mohl říci udiveným vnoučatům: tady to bylo! Tady mi Bůh otevřel oči pro krásu,
- Děkuji Ti, Bože. Děkuji Ti!
Tak se náš tatranský “Walden“ – a spolu s ním woodcraft, jak jsem jej poznával v kouzelné knížce “Z lesní říše” – dostal do – Modlitební knížky. Okruhy se uzavírají. Ale vděčnost
