Isawané měli jiný názor
než prof. MS, který v článku “Po letošním táboření na Waldenu” (Vatra VII, září 1929) napsal:
- Kdyby ti hoši, co s námi kdy tábořili, byli zůstali v lese a nemuseli se vracet, jací by to byli dnes dokonalí lidé! Kdyby aspoň dva roky byli rostli tak jako první “indiánští hoši“ u Setona ve společenství stromů a za bublání potůčků, ošleháni větrem a opálení sluncem, jak pevné by to byly povahy dnes, a nikdo by jich nezvrátil v jejich přesvědčení.
- Žel není tomu tak. Proto jsme se sešli letos v úzkém, intimním kroužku v táboře. V uzoučkém kroužku – a ukázalo se, že i zde mělo se vybírat a že z těch patnácti by jich maloučko zůstalo, kdo jsou hodni lesa, aby srdce své mu obětovali celé a nežili na polovic pro ty dva světy, tak protichůdné, město a les.(str.62)
To jsou závažná slova. Chlapci mají být “hodni lesa”, mají mu – lesu – “srdce obětovati celé” a od dvouletého pobytu v lese si MS slibuje upevnění jejich povah; získání vnitřní síly, aby je nikdo nezvrátil v jejich přesvědčení. Příroda je nejen oduševněna – rozuměj, co tím myslím – ale les je prožíván jako osobnost. Dříve překládal prof. M. Seifert slovo Woodcraft lesní moudrost. Později Moudrost lesa. Cítíš rozdíl? To první znamená moudrost t. j. souhrn zkušeností, zážitků atd. získaných pobytem v lese. To druhé znamená: LES JE MOUDRÝ, má svou skrytou moudrost, tajemnou, unikající definici – může, chce-li, Ti z této své tajemné moudrosti poskytnout zrnéčko, hrstečku, chce-li. Jsi-li dost zbožný, pokorný, “obětoval-li jsi mu své celé srdce”. Dávno kritisovali socialističtí junáci toto Seifertovo zaměření – důraz na studium přírody, poznávání přírody a mystický, t. j. tajemný vztah k přírodě, který má již charakter náboženský. Ale prof. MS neuhnul a ve Vatře VII – posledním ročníku, který redigoval – to vyjádřil.
- Moudrost lesa je světovým názorem. Ten, komu táboření v lese jest dobrým jen pro opalování a koupání, nebo pro sport a hry, nebo co východisko turistiky, dokonce snad co systém morálního uvolnění – nemá mezi námi co dělat. A kdyby měl někdo tisíc orlích per – čili hodně prakse a zkušenosti – woodcrafterem není, nemá-li jemného vzdělání ..text pokračuje
