Stránka:wo1991.djvu/71

63 Kmen "Mohykan" končil pozvolna v čase 1939-1940 a již nepřešel do Ligy českých woodorafterů, která se brzo ustavila na území Čech a Moravy. Když r. 1945 počal znovu vycházet "Hlasatel",uc- til m.j. i Robertovu památku. To bylo správné.Zasloužil si to, Vzpomínám-li na Roberta, Zuzanku, jejich rodiče,na ostatní židovské přátele,které jsem znal-je to pro mne spojeno s určitou výčitkou svědomí.trožívali jsme jejich vystěhování. Jejich zmize- ní z "našeho“ světa. Neviděli jsme jejich odtransportování.Znal jsem sionistickou ideu: obnovit židovský národ, jako zdravý národ v rodině lidstva. Sionisté věděli,jak je těžké přimět zá- možné židy,aby zanechali svůj majetek a odešli do Palestiny ko- pet motykou a zakládat kolektivní kibucy.Byl jsem-na jeden den- v Lukavici u Kyšperka,kde se ve velkostatku připravovalo asi sedmdesát mladých židovských mužů a dívek na zemědělskou práci v Palestině,Většinou ze zámožných rodin- zde opálení, někdy s puchýři na rukou, ale šťastni.Vzpomínám,jak jsme večer seděli a zpívali. Robert seděl se mnou. Všem tehdy vařila košer dcera brněnského pana rabína.-Věřil jsem,že se nic neděje náhodou.že má vše nějaký smysl, 1 když jej právě nechápeme. A - vím, že hrozně naivně- představoval jsem si,že snad nyní, i když cestou hrubého násilí-se uskuteční přání sionistů, a někde na Východě vytvoří židé svůj národ, budou mít svou vlast a snad svůj stát, Samozřejmě, že " někde na Východě" byla pohádka. Na Východě čeka- ly spalovací komory. Ale ulehčilo se mi, když jsem po létech četl ve Věstníku židovských náboženských obcí vzpomínku jednoho pa- mětníka, žijícího nyní v Austrálii,který přiznává,že spolu s ta- tínkem také věřil, že odtransportovaná maminka je "někde na Vý- chodě" a pomáhá tam budovat židovskou domovinu. Vyznávám se ze své naivnosti. Je mi to líto. I když bych nic změnit nemohl, kdy- bych tušil,kdybych věděl pravdu tak hroznou a obludnou, Prosím Tě, pamatuj si, že woodcrafterská Liga měla i Židovské junáky, kteří se osvědčili. Otto Weil / Techelet Iavan/, MUDr Emil Vogl-Wučiček /Prager Neupfadfinder/ a Robert Miller z kmene Mohykan a jeho náčelník. Zaslouží si naši úctu a památku. Po létech jsem slyšel jidiš-píseň,Loučení Měl jsem slzy v očích. Zajt gezoent,majne libe eltern Ich for foen ajch awek, in a wajtn weg. O0en woe kejn fojgl fligt nit, Oen woe kejn hon krejt nit... Cesta daleká,na které ptáček nelétá „kohout nezakokrhá.. Roberte,Zuzanko, přátelé- Na shledanou!