Stránka:wo1991.djvu/91

83 Stojím na malé kazatelničce, rozhlížím se- nikdo. A tu =- přece jeden. 5el kolem, podíval se na vyvěšený seznam,kdo má dnes kremaci a nahlédl.Čistě náhoda. Tak jsme byli z Ligy tři -náš zesnulý bratr, a my dva. Zvláštní pocit.Tři- to již může být kruh. Proč Ti to vyprávím? Abys poznal,že jsme naše junáotví bra- li vážně. Že jeme zachovávání tabu bralí vážně. Abys byl připraven, vznikne-li snad jednou kolem Tebe podobná situa- ce, kdy budeš ostatním pro smích, protože chceš být věrný našim ideálům čistému lidství.Jak se máš v takové situaci zachovat, na to není návod. Prožíváš-li chvíli krise,kdy si myslíš, je konec, prohrál jsem, nezachoval jsem - věř, že i Tobě vzejde nové ráno,a osvědčíš se o to věrněji.Protože nikdy není pozdě. Projdeš-li nezdarem, nenech se tím udolat. Neviditelná ruka nás vede po životní cestě. Nerozumíme hned všemu.Snad ve chvílích, kdy cítíš,jak jsi slabý, jak pro- hráváš, ani nevíš,ani ještě nechápeš,že jsi silný a vítězíš. Bratr, junák, o kterém jsem Ti vyprávěl, vykonal mnoho dobré- ho. Pomohl mnoha lidem - mnoha dětem.Nikdy nemyslel na sebe. To zůstává. Nemohu Ti to rozumově vysvětlit. Ale to zřstává,