Pokračování textu ze strany 100
Kopáš-li pod kazatelnou, najdeš tělo kazatelovo či srdce jeho ve tvaru kulovitého kořene. Ochutnej je a uvěříš už, že kazatel měl opravdu štiplavý jazyk, avšak když s ním naložíš jak se patří, to jest uvaříš jej, shledáš, že konec konců měl dobré srdce v těle. I Indiáni objevili jeho dobré vlastnosti a mají jej velmi rádi.
Kde se vzal hnilák či Indiánská dýmka
V poslední povídce jste poznali osud důstojného pána Jana T. Arona a původ »Panáčka na kazatelně«, květiny ďáblíku či aronu blamatého. Ale nesmíte si mysleti, že Indiáni se rozhodli zabíti misionáře nějak nakvap. Nikoli, měli příliš smyslu pro poctivé jednání. Měli velmi mnoho sněmů, chtějíce nejdřív nějak zkřiviti jeho jazyk, aby se staral sám o sebe a nemluvil. A tak si to vzali do zvyku, že každých pět minut měli sněm, aby rozebírali tu otázku, ať už byli kdekoliv nebo měli cokoliv jiného na práci. Takže časem skoro každý kousek lesa byl používán za táborový kruh, ve kterém se hovořilo o osudu důstojného pána Jana Arona.
To se rozumí, víte sami, že žádný Indián nesedí na sněmu, aby nekouřil Dýmku Míru, a když sněm skončí, vysype popel ze své dýmky, takže, když bylo po všech těchto sněmech, když bylo rozhodnuto a misionář spálen, a když bojovníci odešli do země duchů, vyšla slavnostně svou hlavičkou a troubelí kývajíc zpod listů indiánská dýmka právě na tom místě, kde sněmovníci vysypávali popel. Jest to dýmka krásného tvaru s troubelí zakřivenou ..text pokračuje
