Povídka o osyce.
List osyky vypadá jako obrázek (a) naší kresby. Její kmen je hladký, zelenavý nebo bělavý a má černé jízvy v kůře jako »c«. Každý přírodopisec ví, že osyka je zvláštní druh topolu.
»Osyka« dostala svoje jméno proto, že stále třepetá svými lístky; nejmenším zavanutím větru se celá rozechvěje a šustí, syčí. Listy se tak snadno třesou, poněvadž každý řapík jest plochý pásek, koncem svým nasazený na větvičku, kdežto řapíky listů dubových, na příklad, jsou skoro válcovité a sotva se pohnou. Nač to osyka potřebuje? Není pochyby, že proto, že roste na místech, kde teplý prach padá časem na listy, a kdyby nebyla dosti vtipná a nevěděla, jak jej setřásti, list by se ucpal a svinul, takže by strom sotva mohl dýchati. Neboť listy jsou plícemi stromů. Pamatuj si tedy, když osyka hlasitě se chvěje, že to znamená, že kašle, aby si vyčistila plíce od prachu.
Některé stromy se snaží skrýti své bolesti a rychle hojí své rány; avšak osyka má velmi citlivou kůži a jednou byvši poraněna, ukazuje jízvu, pokud žije. Proto můžeme přistoupiti k osyce a ona nám poví běh svého života. Zde máš obrázek jedné osyky. Černé stopy u větví (c) jsou jízvami růstu; řady černých teček v pásech kolem dokola (d) jsou rány po nějakých vyssávačích jejích šťav, kteří se na ní živili; ploché lysiny (e) prozrazují, kde veverka ohlodala její vnější kůru.
Šplhal-li datel po kmenu nebo hmyz nějaký vrtal-li do něho, můžeme býti jisti, že to na citlivé této kůře jest zaznamenáno.
