Pokračování textu ze strany 125
… medu. Chutná mu znamenitě. Na jedno pochutnání shltne půl čajové lžičky medové tekutiny. Ale poněvadž smrtihlavů není u nás mnoho, nemožno o nich mluviti jako o škodlivých zvířatech.
Za večera, když sedíme při světle ve světnici a máme otevřené okno, vlétne někdy smrtihlav dovnitř. Chytneme-li ho do ruky, vydává písklavý zvuk. Mluvící, dokonce zpívající motýl! Slyšeli jste to někdy? Badatelé mají za to, že vyluzuje tóny vzduchem v dutinách sosáčku.
Smrtihlav voní mrkví. Po straně kroužků svého zadečku nosí »pytlíčky s voňavkou«, kapsičky s voňavými štětečky. Toto voňavkové zařízení má pro motýla větší význam než jeho barevné ornamenty na křídlech. Neboť to jest baterie jeho bezdrátové telegrafie. Máme za to, že jsme svými koráby a letadly hodně pokročili, neboť můžeme na nich signalisovati na míle daleko, avšak Smrtihlav má zařízení, jímž mohl vysílati poselství dávno před tím, než se člověku o tom jen zdálo. Možná, že to není příliš silná baterie, ale míle jistě obsáhne; možná, že poselství její nejsou dosti zřetelná, ale slouží aspoň dobře k tomu, že Smrtihlavi ví, kde jsou jejich ženy a jak je najíti, což pro ně něco znamená.
Kdo sbírá motýle, ten ví, že samičkou snadno může přivábiti samečky téhož druhu. Nejpoučnější pokusy v tom směru vykonal Fabre, slavný francouzský znatel hmyzu. Bourovec dubový byl v jeho kraji tak vzácný, že učenec tři roky marně po něm pátral, až konečně nalezl housenku, která mu po zakuklení dala samičku bourovce. Za touto nedaleko okna v drátěné mřížce chovanou samičkou přiletělo do pokoje neméně než šedesát samečků, tedy při vzácnosti zvířete překvapující množství. Přiletěli jistě z nesmírných ..text pokračuje
