Pokračování textu ze strany 12
… všem bylo jasno. Ne »skauting«, woodcraft je výchovná myšlenka hluboká, jedinečná, nenahraditelná.
Jak jemná, jak široká, jak hledající, jak zbožná — o tom je nejlepším důkazem tato knížka.
Kniha tato je příručkou junáctví pro děti. Adresována je vůdcům, kteří ji mohou učiniti dětem přístupnou. Vůdcem je zajisté míněn ten, kdo obírá se mládeží. Seton myslí tu především na rodiče, já na učitele, neboť dnes v celku dítě ve svém duševním rozvoji po většině — aspoň u nás — je v rukou učitelových a bude čím dále tím více.
Seton praví kdesi sám: že dokonalejší methody výchovné, než je woodcraft, nebylo dosud a nebude nikdy nalezeno.
Nelze mi tu podstatu a dosah myšlenky té vystihnouti. K tomu cíli nechť čtenář informuje se v literatuře, kterou vzadu uvádím.
Jen ještě o něčem se zmíním. Lesní Moudrost je proto tak hluboká, že sahá až ke kořenům civilisace. Také jedině odtud může přijít ozdravění — ale i výchova musí stoupat po stupních vývoje lidstva — třebas ne doslovně. Mládež vždycky bude primitivní a člověk vždycky bude osvěžovat se u zdrojů přírodních. Proto nelze nevracet se stále a stále k onomu typu lidí, kteří ze všech národů dosud žili nejkrásněji a nejzdravěji, pokud aspoň doklady se nám uchovaly — k Indiánům. Indián, ideál Indiána, zůstane představou harmonického života v přírodě, který nemůže býti srovnán se životem kterýchkoli lidí jiných, ani Slovany staré nevyjímaje, o nichž tak málo víme. Je to známkou nevzdělanosti nebo povrchnosti, kdo říká, že ta představa nepatří nám, nýbrž Američanům, a je to plané vlastenčení, nezdravé a frázovité, praví-li kdo, že stavíce mládeži obraz Indiána před oči, zapomínáme na vzory naše.
