Kopretina či „Má mne rád — nemá mne rád“.
Kopretina jest podobná sedmikrásce a jako ona otevírá své oči při úsvitu dne a zavírá je na noc. Je však mnohem větší a proto jí také říkají v některých zemích »volské oko«. Někteří mladí lidé ji nazývají: »Máš mne rád, nemáš mne rád«, poněvadž si myslí, že může povědět, zda je kdo milován. Otrhávají bílé paprsky květní jeden za druhým, říkajíce: »Má mne rád; nemá mne rád; má mne rád; nemá mne rád.« Co říkají, když nejposlednější otrhnou, to jest odpovědí na otázku. Když kopretina řekne: »má mne rád,« vezmou druhou a dávají ji otázku: »Vezme si mne?« Pak, otrhávajíce paprsky jako dříve: »Letos, napřesrok, někdy, nikdy.« A tak se dozvědí všecko, co kopretina ví o těchto důležitých věcech.
Kopretina, veselá dcera luk v měsíci květin, ač je domovem u nás, obešla už skoro celou zeměkouli. V Americe i v Evropě stejně se těší jejímu zlatému očku s bílým límečkem, neboť byla tam za doby Občanské Války zanesena se senem a stala se plevelí v polích. A tak všechny louky se jí rozesmívají na východě i na západě.
Lov na opice.
Všichni rádi si vyjdeme na lov; každý svým vlastním způsobem; a jenom proto, že se nám protiví každá ukrutnost a ničení, nenávidíme lov živých zvířat puškou, pastmi a štvanicemi, kterými se tolik lidí ještě dnes baví, ač to by mělo zůstat výsadou našich barbarských předkův.
