Kouřové otisky listů.
Toto jest nejstarší způsob plošného tisku, neboť listy se mohou otisknouti padnou-li náhodou na plochou skálu za vlhkého dne.
Vzpomínám si, jakou jsem měl radost, když jako dítě jsem dělal tyto otisky, jen lituji, že se mi žádný z nich nezachoval. Ale to byly doby, kdy ještě se Památníky nezakládaly.
Takto si budeš počínati. Vezmeš arch obyčejného papíru a důkladně jej namastíš máslem neb slaninou. Pak jej podržíš nad svíčkou, dolů stranou namaštěnou, takže plamen se dotýká papíru — rychle papírem pohybuj, aby nechytl, až je všude černě okouřen.
Nyní polož tento černý papír na plochou desku černou stranou vzhůru a list polož naň — obyčejně spodní strana listu se otiskuje lépe než svrchní — pokryj jej čistým papírem a přitlač nebo tiskni po celém povrchu špičkami prstů, až všechny části listu byly přitlačeny na černý papír. Pak zvedni list a polož jej černou stranou dolů na čistý papír, s čistým papírem navrch. Pevně jej přidrž jednou rukou a tři nebo tlač po celém povrchu špičkami prstů jako dříve. Zvedni list za řapík a sláva, máš krásný otisk listu trvalým černým inkoustem, připoj jméno a datum a trofej svou ulož do Památníku.
Nejlépe se otiskují listy ostružníku a jilmu. Kapradiny se vždy podaří. Méně květiny. Když děláme černý zakouřený papír, vyplatí se udělati jej hodně černý, ale musí býti také dosti mastný, aby byl lesklý. Je-li málo nakouřený, je tisk šedý, je-li příliš mastný stírá se. Tentýž ..text pokračuje
