Pokračování textu ze strany 72
… se braly skoro ke konci, když se něco strašného přihodilo.
Že všech hrozných událostí ve světě zkázy ničeho se není tak báti jako lesního požáru. Na jaře nehrozí tak jeho nebezpečí, ale v každé roční době jest možný, když bylo dlouho sucho. Slovy nelze vypsati hrůzu, kterou šíří, když se žene lesem, niče všechny krásné věci.
A právě uprostřed hodování doneseny byly letícím nočním ptákem strašlivé zprávy.
»Oheň! Oheň! Oheň! Oheň!« křičel a skoro současně přihnal se kouř do hodovní síně. I poznali, že je to pravda.
V šíleném chvatu snažili se uniknouti, avšak byly jen dvě cesty volné. Jedna: dostati se přes velký proud, druhá: skrýti se pod zemí. Ptáci volili prvou cestu, a skřítkové druhou. Každá sviští díra byla nabita skřítky v několika minutách. Avšak skřítek, jenž byl vrchním kuchařem a měl na starosti hostinu, nechtěl se smířiti s myšlenkou, že by všechny ty dobré věci měly býti ponechány k spálení. Snad možno pomoci. Poslal nejprve šest svých pomocníků, aby vykopali hlubokou jámu pro kořeny pupalky, a zatím co je ukrývali, začal schovávati všechna jídla pod zem. Nakonec vykopal několik hlubších děr a rychle pochoval všechny kobližky. Pak běžel sám do jednoho sklepa, aby si zachránil život.
Divý oheň se blížil. Jest příliš strašno o tom povídati, neboť byl poslán Zlým Duchem. Rozkošné lesy zčernaly a jediné živé bytosti v nich nezůstalo. Ale již druhý den Matka Starost a Matka Země a El Sol rozhodli se, Že zachrání ty trosky a v zázračně krátkém čase skutečně je učinili opět zelenými. Konvalinky vzešly po druhé ten rok, fialky se vrátily a na každém místě, kde skřítkové ukryli koblihy, vzešla podivná rostlinka, kterou nikdo před tím neviděl. Lístky jednojařmé s úponkou a úzkými palístky. ..text pokračuje
