Pokračování textu ze strany 102
… jméno (Lesní dušek, Vlk Seonee, Wap-O atd.), mající obvykle indiánský nádech a kromě toho byla též udělována jména keltského původu. Členovi, který zastával některou z funkcí, byl udělen titul, jako “obřadník”, “strážce tábora” apod. Každodenní kroj byl převážně barvy zelené a hnědé a sestával z krátkých kalhot, kamizoly, přehozu a kapuce, jak ji známe z historických filmů a knižních ilustrací s tématikou anglosaského středověku. Při slavnostních příležitostech se nosilo skvěle vypracované hedvábné roucho.
Přesto, že organizace Kibbo Kift nečítala nikdy více než několik set členů, byla v Anglii dobře známa. Například D. H. Lawrence píše o Hargraveovi, že je “domýšlivý a chladný. Ale přes to všechno má v podstatě pravdu a proto si ho vážím. Obdivuji jeho odvahu a jeho výlučnost. Kdyby nebyl tak ctižádostivý, zkusil bych s ním pracovat v Kibbo Kiftu”. Jiní příznivci měli podobné připomínky. To také bylo příčinou, že se celý jeden kmen Kibbo Kiftu z jihozápadní části Londýna odtrhl v roce 1924 od hlavního kmene na znamení protestu proti samovládnému počínání Hargravea. Tato frakce Kibbo Kiftu o názvu Woodcraft Folk přežila existenci Kibbo Kiftu a je dodnes levicovou alternativou anglického skautského hnutí.
Nástup Velké Ideje
Protože Hargrave pokládal své chlapce a děvčata za svým způsobem vyvolené, nestal se po vlně výstupů z Kibbo Kiftu přespříliš nejistým. Holá skutečnost, že ten či onen vystoupili z jeho organizace, potvrdila jen to, že nebyl hoden náležet do jejích řad. Daleko více ho znepokojovalo, že nemůže svým stoupencům ukázat žádný velký cíl a pozdvihnout pouhé stanování a toulky přírodou za opravdové náboženství. Kde tedy zůstala Hargraveem zpočátku hnutí Kibbo Kift proklamovaná Velká Idea?
Hargrave vytáhl proto v polovině dvacátých let se svou verzí Občanské charty (Citizen Charter), která byla analogická s tzv. People's Chart, programem prvního dělnického hnutí v Anglii v roce 1839. Zcela znenadání a bez jakéhokoliv předchozího vysvětlení nařídil prostřednictvím proklamace v časopise organizace Kibbo Kift “Nomad” svým věrným stoupencům, aby četli a studovali dílo C. H. Douglase, anglického inženýra, který rozvinul teorii tzv. sociálního úvěru.
Douglas je dnes zcela zapomenut, vyjma Kanady, kde dodnes existuje strana pro sociální úvěr (Social Credit Party). Douglasova teorie byla však ve dvacetiletí mezi oběma světovými válkami podivuhodné populární, a to zejména mezi nezaměstnanými, kteří se velmi často shromažďovali na londýnské Trafalgar Sguare a zpívali zcela zvláštní texty: “Declare the National Dividend now!”, což značí tolik, jako “Vyplaťte lidu jeho podíl na zisku!”
Přitažlivost této teorie tak zvaného sociálního úvěru lze snadno objasnit. Douglas žádal, aby každý občan dostával od státu určitý peněžní obnos ve výši, která by dovolovala pokrýt životní potřeby – čili tak zvanou lidovou dividendu. Tato dividenda by byla povzbuzením pro obyvatelstvo, aby více nakupovalo. Dalším popudem měly být maloobchodní ceny, stanovené na “vědeckém podkladě”, čili měly být minimální.
Několik škarohlídů se tázalo, zda tato vize země blahobytu není příliš krásná, než aby byla pravdivá. V bojovném prohlášení pod názvem “Co je sociální úvěr – 101 odpověď na otázku“ je uvedena jedna z otázek tohoto znění: “Což nejde o iluzorní ..text pokračuje
