Pokračování textu ze strany 101
… znalostmi a zkušenostmi při životě v lesích a v přírodě.
Hargrave a Baden-Powell se setkávali s pocitem vzájemného respektu.[1] Ale bylo zřejmo, že se mladý činovník vzhledem k odlišným názorům na způsob direktivního vedení organizace dříve nebo později odvrátí od svého náčelníka. První zjevná znamení názorové odlišnosti se vynořila po vydání Hargraveovy knihy Osamělectví (Lonecraft), která byla zveřejněna v roce 1913 a v níž se Hargrave obrátil na skauty, kteří nenáleželi do určitého oddílu či družiny. Hargrave napsal současně sérii článků pro časopis The Scout a v nich navrhl zavedení nové kategorie skautů, tzv. lovců, kteří by nosili kroj v podobě tuniky s koženými třásněmi a mokasíny. V té době[2] byly v Německu vydány překlady Hargraveových knih v nakladatelství Der Weisse Ritter. Tyto překlady byly později jedním z popudů vzniku Svazu nových německých skautů (Bund deutscher Neupfadfinder).
Ještě než mohl Baden-Powell jakkoliv zakročit vůči prostořekému Hargraveovi, vypukla první světová válka. Hargrave jako kvaker a pacifista se přihlásil do sanitního oddílu královské britské armády, a když rozhodně odmítl pracovat v klinice pro pohlavní choroby, byl odvelen jako nosič raněných do tureckých Dardanel. V roce 1916 byl jako válečný invalida propuštěn z vojska.
Po návratu do Anglie jmenoval ho Baden-Powell “pověřencem pro woodcraft a tábornictví”. Skauti sice spatřovali v Hargraveovi nepopíratelného nástupce po Baden-Powellovi, ale bylo zřejmé, že konfrontace mezi těmito dvěma muži je neodvratná. Zatímco byl Hargrave mocně posílen ve svém pacifismu utrpením ve válečných prožitcích v Gallipoli a v zátoce Suvla, vyvíjel Baden-Powell jasnou snahu vnést do skautingu co nejvíce militaristických prvků. Pod pseudonymem “Bílá liška” (White Fox) Hargrave poprvé napadl Baden-Powella v roce 1919 v oficiálním orgánu Trail londýnské skautské rady a kromě toho založil se svými stoupenci několik tajných skupin, jimiž byly například Ndembo, Bratrstvo sedmi eremitů a Klub lovců skalpů, který se scházel každou středu v jedné restauraci v londýnské čtvrti St. Martin's Lane ke společnému posilku, přičemž bylo diskutováno o “životě v přírodě a v táboře, jakož i o podpoře antimilitaristické propagandy”.
Baden-Powell byl stále více znepokojen, jak se vyslovoval, “přehnanými názory jeho pověřence a nebezpečím možnosti změny jeho ideového kursu”. Hargrave již tušil, že bude ze skautského svazu vyloučen a proto se setkal 18. srpna 1920 s několika souputníky, aby podle zachovaného protokolu vyslovili následující rozhodnutí: “Zakládá se Kibbo Kift Kindred (rodina Kibbo Kift). Přijímá se návrh “Bílé lišky”, týkající se ustavujících tezí hnutí. “Bílá liška” je zvolena hejtmanem (Hetman)“. V. protokolu se ještě ironicky uvádí, že “opětovná snaha jednoho z členů setkání založit výbor pro kontrolu činnosti hejtmana, byla rozhodně zamítnuta“.
Čas rozkvětu i rozlamu
Když v lednu 1921 Hargrave a jeho pacifističtí stoupenci byli skutečně vyloučeni ze skautského svazu, měl již Hargrave k dispozici opravdové hnutí, jehož byl neporaženým a neporazitelným náčelníkem. Postaral se vypracovat zásady a obyčeje hnutí. Jednou ročně měla se shromáždit rada Kibbo Kift Kindred k takzvanému thingu (sněmu). Lista příslušníků hnutí nesla označení Kinlog. Každému z členů bylo uděleno lovecké či lesní ..text pokračuje
- ↑ Při vší úctě, je jen těžko představitelné že by mezi 56 letým Baden-Powellem a 18 letým Johnem Hargravem panoval rovnocenný vztah založený na respektu a úctě. I když je možné, že ho mladý skaut, se kterým se mohl setkávat v redakci časopisu The Scout, vydáním své vlastní příručky roku 1913 zaujal. (Poznamenal Keny)
- ↑ “V té době” John Hargrave žádné další knihy, ani onu zmíněnou sérii článků nenapsal, protože se v návalu patriotismu 8. září 1914 zapsal do Royal Army Medical Corps a jako zdravotník účastnil neúspěšného britského vylodění u Gallipoli, kde měl možnost z bezprostřední blízkosti vidět, jaký byl výsledek skautské “výchovy” k patriotismu a občanské poslušnosti. Svoje zážitky sepsal a vydal po návratu v knize At Suvla bay (1916). Ony články napsal až poté co byl jako válečný veterán opět zaměstnán v redakci časopisu The Scout. Na jejich základě byl jmenován do funkce odborníka na woodcraft a táboření (Commissioner for Woodcraft and Camping) ale své další knihy vydal až poté co byl 13. ledna 1921 vyloučen z Boy Scouts.
