Pokračování textu ze strany 103
… projekt, podle něhož se všechny věci obdrží zdarma” Na to odpovídá Hargrave s typickým temperamentem: Co má být na tom falešného? Když svítí slunce, také nemusíme platit poplatky za sluneční energii. Zde se dostává něco zadarmo. Sluneční energie je dar Boží pro lidi. A sociální úvěr je metoda, která dovolí každému užívat božích darů v podobě zboží a služeb“.
Hnutí zelených košil
Někteří z mladých stoupenců Hargravea nebyli stále ještě zcela přesvědčeni, zvláště když Hargraveovo nadšení pro sociální úvěr náhle a podstatně změnilo tvářnost kmene Kibbo Kift. Lidová dividenda se zdála být tak naléhavě potřebná, že se Hargrave rozhodl pro změnu charakteru hnutí. Z malé skupiny středněstavovských milovníků přírody mělo povstat masové hnutí ve městech. Toulky anglickou přírodou musely ustoupit pochodům, organizovaným v městských centrech. Původní přehozy a kamizoly kmenových krojů byly nahraženy jednoduššími uniformami, sestávajícími ze zelených košil a kalhot. Kroj Kibbo Kiftu bylo tehdy možné pořídit přibližně za 4 libry šterlinků, což rozhodně překračovalo finanční možnosti nových stoupenců, rekrutujících se převážně z dělnických řad. Zelenou košili naproti tomu bylo možno zakoupit již za deset šilinků. Hargrave nyní verboval lidi z londýnského East Endu, čtvrti, kterou dříve při své činnosti s odporem míjel.
Mnoho starých, věrných členů opustilo hnutí, ale na jejich místo přišli jiní lidé zvučných jmen. Nové hnutí zelených košil za sociální úvěr (Green Shirts Movement for Social Credit) bylo podporováno takovými osobnostmi, jako Compton Mackenzie, Augustus John (“…zaznívá jediný hlas, jemuž chceme věnovat naši důvěru, a tím hlasem je John Hargrave…”) a arcibiskup z Canterbury, William Temple.
Vzhledem k nápadné podobnosti s hnutím černých košil anglického fašisty Oswalda Mosleye, v té době v Anglii druhého charismatického vůdce, sdružujícího kolem sebe lidi v absurdně vyhlížejících uniformách, povstalo všeobecné podezření, že zelené košile jsou antisemitsky orientovány, zejména když se mezi nimi objevili básník Ezra Pound a autor knihy Vydra Tarka Henry Williamson, oba známí fašisté. Leč Hargrave se rozhodným způsobem distancoval od antisemitismu. Napsal: “Celá staletí byli židé obětními beránky, ale společenská a hospodářská nouze v této zemi a ve světě nemají dnes nic společného s určitou lidskou rasou“. Hargrave slynul dokonce jako přívrženec feminismu, když jeho ústy hlásaly zelené košile “rovnou mzdu za rovnou práci”, protože podle utopistických cílů usilovaly o to, aby každý člověk mohl zastávat práci libovolného druhu. A zelené košile slibovaly po přidělení lidové dividendy “osvobodit ženy od závislosti na mužích, kteří s nimi špatně zacházejí“.
Zánik hnutí
Fakt, že existoval jemný rozdíl mezi křížovým tažením Hargravea a Mosleyovými stoupenci, naprosto nebrala v úvahu britská vláda, která byla zděšena násilím fašistických bojůvek v Londýně. Vydala proto v roce 1937 nařízení o veřejném pořádku (Public Order Act), podle něhož bylo mimo jiné zakázáno nošení politických stejnokrojů. Hnutí zelených košil se sice obratně ..text pokračuje
