Woodcrafterské hnutí v Jugoslávii – ve Slovinsku
Konec první světové války a rozpad rakousko-uherské monarchie znamenal pro Slovinsko nový život ve znamení národního probuzení v kultuře, školství, vědě i též ve sportu, nevyjímaje novou metodu tělesné a duševní výchovy – junáctví. Slovinci tehdy poznali jen jednu formu junáctví a táboření – baden-powellovský skauting. Skauti ve Slovinsku byli proto prvními, kteří začali pracovat v rámci své vlastní organizace. Na podzim roku 1922 vznikla v hlavním městě Slovinska Lublani organizace jugoslávského skautského svazu. Baden-Powellovi skauti nebyli však jedinou tábornickou organizaci, která tehdy vznikla ve Slovinsku. Život v přírodě a táboření měly ve svém programu rovněž některé politické strany, které přizpůsobily skautské metody svým vlastním potřebám.
Prvním, kdo ve Slovinsku upozornil na junáctví, byl ing. Hinko Pajer (8.7.1886 - 29.8.1966) z Lublaně. Poznal je v průběhu svých studií na vysoké škole v Praze. Již v roce 1913 seznámil slovinskou veřejnost se skautingem dvěma články s titulem “Scout” v měsíčníku “Naši zapiski”. Setonovo junáctví tehdy ještě ve Slovinsku a v Jugoslávii známo nebylo.
Po ukončení studia strojního inženýrství ve Vídni a v Praze se Hinko Pajer vrátil do Lublaně a vstoupil tam do skautské organizace. Přitom udržoval stálé styky s českými přáteli ze studií a od nich se dověděl, že v Československu existuje organizace Setonových junáků pod názvem Liga lesní moudrosti. Navázal spojení s Ligou a jejím prostřednictvím se dostal do styku s anglickými a polskými woodcraftery a rovněž s Woodcrafterskou ligou Ameriky. Tak se seznámil se Setonovými myšlenkami a s jeho výchovnou metodou v přírodě – s woodcraftem. V pojmu “woodcraft” nespatřoval ing. Pajer pouhý život a pobyt v přírodě, ale též duševní a etickou výchovu člověka. Protože tyto hodnoty nenalézal v dostatečné míře v Baden-Powellově skautingu, začal hledat v Lublani nadšence pro Setonovo junáctví. Za tím účelem navázal styky s některými členy Skautů svobody, kteří byli organizováni jako národně socialistická mládež Jugoslávie. Malá skupina, v níž byli vůdčími osobnostmi ing. Hinko Pajer, Črtomir Zorec, Branimir Kozinc a Vladimir Kravos, počala zavádět nové směry a pravidla do junáckého života po vzoru Setonova woodcraftu. Tato skupina si zvolila název Združenje slovenskih tabornikov (ZST - Sdružení slovinských junáků). Ustavující sněm sdružení se konal v prosinci 1925.
Sdružení (ZST) již bylo organizací podle Setonových zásad a programu. Ukázala se potřeba nalézt vhodný výraz ve slovinštině, který by odpovídal Setonovu pojmu “woodcraft”. Stalo se jím slovo “gozdovništvo” a “gozdovnik” (woodcraft a woodcrafter). Za svůj znak – totem přijali slovinští woodcrafteři symbol woodcraftu, totiž bílý štít s modrými rohy. Od počátku propagovali junáctví jako nejvhodnější formu přírodní výchovy.
Po uplynutí čtyř let a po čtyřech uspořádaných táborech ..text pokračuje
