Pokračování textu ze strany 124
… došlo v roce 1929 ke změně názvu organizace na Jugoslovanska gozdovniška liga – JGL (Jugoslávská woodcrafterská liga). Bylo zvoleno náčelnictvo, které po šest let mělo své sídlo v Lublani, od roku 1936 pak v Mariboru. Náčelnictvo řídilo ideově a organizačně činnost celé organizace, čítající tehdy 13 kmenů (slovinské označení kmene bylo “rod”), které se utvořily v různých místech Slovinska. Vůdcovství kmene bylo svěřováno nejzkušenějším woodcrafterům – předním slovinským kulturním, vědeckým a politickým pracovníkům. Slovinští woodcrafteři uspořádali v letech 1925 až 1940 celkem 33 táborů. Pokud jde o další území Jugoslávie, působila malá skupina woodcrafterů ještě v bosenském Sarajevu a poněkud větší skupina v hlavním městě Chorvatska Záhřebu. Záhřebští woodcrafteři tábořili v roce 1929 také u slovinské obce Kranjski Gori. Nemohu si již vzpomenout, jak se dostaly na tábor u obce Kranjski Gori dvě české učitelky. Jedna z nich se jmenovala Alena a obě nás naučily několika českým písním.
Jiní dva woodcrafteři z Československa se zúčastnili našeho tábora v roce 1935 v Martuljku. Z Bratislavy sem přijel MUDr. Arpád Jávor - Sagaweesi i se svým stanem, který postavil v táborovém kruhu. Druhým hostem byl Karel Bukovanský - Buk z Prahy. Z těchto návštěv se dochovaly fotografické snímky.
Pro sblížení a dobrou spolupráci mezi kmeny byla uspořádáno šest společných táborů. Lublaňští woodcrafteři vydali v roce 1938 brožuru pod názvem Bratski bič, mariborští vydávali v letech 1936 až 1938 měsíčník Plamen. Mariborský kmen vydal též v roce 1936 překlad Setonovy knihy Rolf zálesák.
Jugoslávská woodcrafterská liga čítala v roce 1936 přes 500 členů. Je známo, že řadami Ligy prošlo až 2000 členů a příznivců. Znakem JGL byl bílý kruh s modrými rohy, zasazený do rovnoramenného trojúhelníka v barvě červené. Tento znak, jehož autorem byl H. Pajer, byl používán už od roku 1925. V bílém kruhu byla umístěna písmena ZTS, od vzniku JGL byl pak už kruh bez těchto písmen.
Mariborský Rod severnih vigwamov (Kmen severních vigwamů) uspořádal v roce 1934 v Mariboru výstavu o své činnosti. Jako vzácnost byl zde vystaven Setonův dopis jugoslávským woodcrafterům, v němž Seton nabádá, aby se drželi ve své činnosti svých národních vzorů. Neméně aktivní byli rovněž bratři v Lublani, kteří v letech 1939 až 1940 postavili v lese u Iškem Vintgarju krásný velký srub. Ten však italští okupanti na podzim roku 1941 vypálili.
Pro rozvoj slovinské woodcrafterské organizace měla značný význam spolupráce s československými woodcraftery. Jak jsem se již zmínil, styk Hinko Pajera v době jeho studií v Praze s členy Ligy lesní moudrosti měl rozhodující vliv na ustavení slovinské woodcrafterské organizace. Slovinských woodcrafterů, kteří studovali ve 20. a 30.letech v Praze, bylo však více. Všichni přinášeli na Slovinsko Setonovy myšlenky. Vedle Hinko Pajera byli to ještě tito bratři: Črtomir Zorec, ing. Dušan Cejan, ing. Stanko Murko a prof. Gabrijel Kolbič. V Praze se zúčastňovali práce v kmenech, jezdili na letní tábory, Č. Zorec přispíval do ligového časopisu Vatra.
Dodávám, že ing. Stanko Murko (1911-1943) se účastnil jako zástupce JGL jednání při návštěvě E. T. Setona o vánocích 1936 v Praze. Byl pravděpodobně jediným členem JGL, který se setkal se Setonem osobně. Seton dal tehdy při besedě s woodcraftery v Praze jugoslávskou woodcrafterskou organizaci za vzor jako nejlepší a potom uvedl:
“… v Anglii se již příliš odchýlili od mého programu. ..text pokračuje
