Pokračování textu ze strany 132
… znetvořené podobě v organizaci Jungvolk, sdružující věkově nejmladší členy nacistické Hitlerovy mládeže (Hitler Jugend).
Korunou práce v rozvoji nového svazu stal se svazový sněm v lesích pohoří Smrčiny v srpnu 1921, kde se sešlo na 300 členů z celkového počtu 2000 členů svazu. Hlavní událostí sněmu byla slavnost s mytickým podtextem. Byl ohlášen projekt, opírající se o zásady, vyhlášené v Postupimi: uznáno kmenové zřízení a výchova k rytířství za základní vlastnosti svazu, odlišující se tak od jiných organizací. Projekt zavazoval členstvo k sebezdokonalování a ke spolupráci v hospodářském a kulturním životě národa. Byla požadována jistá fyzická zdatnost (různé zkoušky zdatnosti, účast na výpravách), v kalendářním roce nejméně dvojí pomoc v zemědělství a podle možností věnovat svazu a národu jeden rok práce. Jako nejvhodnější místo pro praktické školení, odpovídající ideové podstatě svazu, byl navržen stálý tábor, kde by bylo možné uskutečňovat život mládeže v nejvlastnější podobě. Kromě taho bylo rozhodnuto vybudovat lesní školu o názvu Rosenhag (Růžový háj), kde by nejschopnější členové formovali duchovní tvářnost svazu a rozvíjeli se v oblasti umění.
V dubnu 1922 na zámku Wartburg u Eisenachu sezvaní zástupci různých mládežnických svazů a organizací odmítli utvoření tzv. Hochbundu a dohodli se jen na jednotné vlajce, znaku černého kříže na bílém poli. Formy práce tzv. Hochbundu podle návrhu M. Voelkela se nekryly s formami působení jiných svazů. Zásady hnutí nových německých skautů byly uznány za správné, ale rovnocenné se zásadami a formami, uplatňovanými jinde.
Svaz nových německých skautů se zakrátko sjednotil se skupinou tzv. skautů kruhu (Ringpfadfinder) pod. vedením M. Voelkela ve Velkoněmecký svaz skautů (Großdeutscher Pfadfinderbund). K tomuto novému svazu se připojilo několik spolků hnutí Wandervogel a nových skautů. Později se připojily ještě rakouské skupiny mládeže, Svaz mladých Baltů a evangelický svaz Köngener Bund.
Ač se ještě nepodařilo ustálit jednotný výchovný systém mladšího členstva, byl vyřešen problém výchovy starší mládeže, stojící na prahu výdělečné činnosti. Byly organizovány třítýdenní tábory, kde byl kladen důraz na všestrannou tělesnou a duševní výchovu, zavedeny polní práce, sport, pohybové hry, hudba, četba a pracovní kroužky. Vládla přísná disciplína, i když bylo pamatováno na zábavu.
Docházelo k dalším slučovacím změnám v postavení jednotlivých svazů, spolků a skupin, které zde nebudeme popisovat. Jen uvedeme, že přenesení těžiště práce s mladšími na práci se staršími členy se projevilo v roce 1927 ve změně názvu dosavadního svazu na tzv. Německé volné sbory (Deutsche Freischar).
Deutsche Freischar – Německé volné sbory
Výraz Freischar podle slovníku značí zástup, houf, dav lidí. V minulé německé válečnické terminologii znamenal dobrovolnický sbor, podřízený vedení války, viditelně vyzbrojený a opatřený poznávacími znaky na rozdíl od franktirérů, což byli dobrovolní francouzští partyzáni, bojující skryté v týlu pruských armád. Užili jsme volného překladu tohoto výrazu.
Tento svaz se sjednotil ke společné práci s části Svazu německých skautů (Deutscher Pfadfinderbund D.P.B.) a Svazem mladých nacionalistů (Jungnationaler Bund). Jeho předsedou se ..text pokračuje
