Pokračování textu ze strany 131
… mezi sněním a skutečností. Fakt, že německý skauting nevstoupil na bludnou cestu krajního nacionalismu jako většina tehdejší německé mládeže, nutno vysoko ocenit vzhledem k napjatosti vnitřní i vnější politické situace německé Říše po první světové válce, zejména když si uvědomíme, že podpora mezinárodní skautské asociace byla minimální.
V lednu 1920 byli ze Svazu německých skautů D.P.B. vyloučeni M. Voelkel a F. L. Habbel. Za rok, v lednu 1921 byl ustaven Svaz nových německých skautů (Bund deutscher Neupfadfinder B.D.N.) a založen celostátní kruh vedoucích. Vedoucím svazu se stal M. Voelkel.
Vznik Svazu nových německých skautů provázely dvě okolnosti. První byl rozpad původní organizace Wandervogel na množství malých organizací a dále všeobecné přijetí ideologie hnutí Wandervogel německou mládeží. Druhou skutečností byl příliv širokých kruhů mládeže do mládežnického hnutí (Jugendbewegung). V období masového přílivu mládeže, kdy mládežnické hnutí ztratilo svůj určitého druhu elitní, aristokratický charakter, Svaz nových německých skautů ukázal mládeži nové životní ideály: oddanost, poslušnost, rytířskou šlechetnost a službu. Nový svaz hodlal takto se přizpůsobit myšlence duchovní obrody, myšlence, která – po překonání nálad listopadové porážky roku 1918 – ovládla německé kruhy: “Stát se národem v kázni a věrnosti”.
Ve svých počátcích přijal Svaz nových německých skautů vnější podobu, obdobnou pro prvotní organizaci Wandervogel. Zakrátko se však změnil na typicky lesní skauting (woodcraft). Zavedení lesního skautingu v praxi bylo úzce spojeno s přijetím specifické teorie a praxe skupinového života, jak je v Anglii zavedl John Hargrave, inspirovaný americkým systémem Ernesta Thompsona Setona. Setonem zavedený kmenový systém oděný do indiánského koloritu, byl zvláště přitažlivý pro mládež.
Těchto vzorů se ujal F. L. Habbel, který v roce 1921 přeložil do němčiny nejdůležitější knihy Johna Hargravea a vydal je v nakladatelství Der Weisse Ritter. Habbel popsal Hargraveovo hnutí jako “přesnou obdobu obrodného hnutí v Německu”. Napsal též, že “kmenová výchova podle Hargravea je právě tím, co jsme hledali”.
Spisy J. Hargravea a F. L. Habbela ukazují, že úvahy v nich obsažené byly ideami lesního příbuzenství (Waldverwandtschaft), jak tehdy byl nazýván woodcraft.
Po roce 1920 dozrávala nová organizace B.D.N. v organizaci lesního skautingu – woodcraftu. V roce 1921 byl zaveden kmenový systém, indiánské a zálesácké prvky spolu s obřadnictvím podle Johna Hargravea a dosud mechanické dělení mládeže na malé jednotky bylo nahrazeno organickým tvořením kmenů. Při výrazném rozpracování kmenového systému, kdy každý kmen byl rozdělen na klany, byl mimo to dělen horizontálně na tři věkové skupiny, zvané “stavy”: nejmladší vlčky (Wölflinge), starší bojovníky (Krieger) a dospělejší, samostatné a vedoucí, “vůdce” (Führer). Tímto způsobem plnil kmenový systém funkci spojení malých skupin s velkými útvary mládeže v rámci obvodu a celého svazu. Byly tak realizovány potřeby sdružování hochů stejného věku, kdy se z nich vytvářejí “party” – v klany (rody) a hochů starších – ve věkové skupiny. Cílem tohoto dvojího dělení bylo umožnit individuální výchovu současně s výchovou kolektivní. Byly zavedeny četné zálesácké zkoušky, stupně zdatnosti a síly, různé obřady, zálesácké zvyklosti a styl života v lesích, jehož vzorem byl život Indiánů. Kmenový systém nejen, že přetrval až do roku 1933, ale udržel se rovněž ve ..text pokračuje
