Pokračování textu ze strany 130
… systém (Patrol System) a nalezl živý ohlas jako reakce na příliš rafinovanou a nepřirozenou vlnu civilizace a jako bezprostřední výzva, směrovaná do duše německého chlapce.
Ještě před koncem první světové války začala skupina skautských vedoucích v Mnichově a Řezně vydávat měsíčník o názvu Der Aufbau (Výstavba), usilující o duchovní obnovu mládeže. Po roce byl název časopisu změněn na Der Weisse Ritter (Bílý rytíř). Reprezentoval reformátorské snahy v mládežnickém hnutí a zabýval se otázkami organizačních vztahů mezi svazem německých skautů a branným svazem mládeže Jung Bayern (Mladé Bavorsko). Postupem času se změnil v orgán obrodného hnutí, překračující svým významem hranice Bavorska.
Po ukončení první světové války na podzim roku 1918 objevují se v německém skautingu snahy zbavit se charakteru organizace S předvojenskou výchovou a vlivu důstojnictva německé armády. Místo vojenské organizační struktury byla přijímána organizace družin a oddílů a zavržen kroj, napodobující vojenskou uniformu. Vůdce si začala v mnohých případech volit sama mládež zpravidla ze svého středu, což bylo rozhodnou novinkou.
V kruhu pracovníků kolem měsíčníku Der Aufbau byli skautští činovníci, jako Franz Ludwig Habbel, Ernst Kemmer, Ludwig Voggenreiter a jiní. Oni poprvé definovali a docenili podstatu vůdcovství a poukázali na rozdíl mezi organizací společenskou, výchovným systémem a živým hnutím. Rozeznali bezmocnost organizace vychovatelského typu (Jugendpflege) při řešení problému výchovy starších chlapců. Jsouce vedeni snahou po zušlechtění skautské myšlenky, byli si vědomi nezbytnosti zásadní obrody a prohloubení celkového života mládeže. V průběhu tohoto boje docházelo k organizačním změnám, které pro jejich složitost a rozsah neuvádíme.
Měsíčník Der Weisse Ritter inspiroval nová hnutí k činům. Obroda se šířila mimo hranice Bavorska, brzy ovládla Sasko, Berlín a Postupim. Celý tradiční skauting byl zpochybněn a zrevidován, na místo zkostnatělého systému byl postaven život.
Na setkáních vedoucích Svazu německých skautů D.P.B. s vedoucími obrodného hnutí v Pirně a v Eisenachu (1919) a dále v Naumburku (1920) došlo k prohloubení rozporů a skupina z Brandenburska navrhla základní změnu vnitřní struktury nového skautingu s heslem: “Osobnost vedoucího a znalost nejhlubších tajů psychiky národa”. V čelo se postavili Martin Voelkel, F. L. Habbel a Johann Riedel.
Na podzim roku 1920 došlo na konferenci v Postupimi ke konečné roztržce se Svazem německých skautů D.P.B. po rozhodném vystoupení M. Voelkela. Bylo vydáno prohlášení, v němž se praví:
“My, noví skauti, usilujeme o obrodu našeho vnějšího i vnitřního života a věříme v nástup nové německé kultury, jež potřebuje nového člověka a vede do nového státu. Proto chceme čestně zápasit o opravdové lidství v osobním i společenském životě, jehož počátkem i koncem je láska, štítem čistota a výzbrojí vždy bdělá připravenost pomáhat jiným. Nový skauting staví na pilířích bratrského společenství, věrné oddanosti, poslušnosti a odpovědného vedení. Náš životní i pracovní styl je prostý a mocný. Nový člověk a nový stát jsou našim cílem”. Chtěli připravit cestu pro nastávající nové lidství a věřili, že tak lze rovněž sloužit národu a Říši způsobem, který byl současně politický i apolitický a proto mohl být uskutečněn jen mezi mládeží. Pod poněkud mystickou rouškou myšlenky “nové Říše” skrýval se silně romantický obsah, umístěný ..text pokračuje
