Pokračování textu ze strany 31
… Tak vždycky chlapci činí; mají tu možnost dokázati svou vytrvalost.
»Dobrá Nuže, Jestřábe, čím se nejčastěji prohřešuješ?«
»Nevím; myslím, že mám hříchů více,« odpověděl.
»Ano, skoro všichni jich máme řadu. Ale co tvoji druhové v táboře říkají?«
Jestřáb se podíval na oblohu a do trávy a řekl:
»Kamarádi říkají všichni, že mnoho mluvím.«
»Ahá! Teď jsem se to dověděl. Tvoje zkouška tě musí zasáhnouti tam, kde jsi nejslabší. Co budeš dělat zítra?«
»Zítra mám den mytí nádobí a pomahání kuchaři,« odpověděl.
»Znamenitý den, abys mohl dělat zkoušku,« byla má odpověď. »Toto tedy provedeš: budeš žít a pracovat v táboře jak jest určeno, a po šest hodin neotevřeš úst a nepromluvíš slova. Dávej znamení nebo piš, jak ti bude libo, ale ani slovo nepromluvíš. Nuže, jsi dosti mužem, abys to provedl?«
»Ano, pane.«
»Vzpomeň si nyní, že není ještě pozdě se vrátiti. Můžeš vstoupiti k Chlapcům Skautům bez zasvěcování.«
»Já to jistě vykonám; ano, dvakrát tak dlouho.«
V šest hodin ráno byl probuzen a nařízeno mu vstávat, jíti po práci a býti zticha. Pozdravil zticha a poslechl.
Můj domov byl čtvrt míle daleko. V půl jedenácté jsem byl ve své pracovně, když dvéře se ..text pokračuje
