Pokračování textu ze strany 110
Bylo by mylno se domnívati, že písně kolovaly mezi všemi Indiány a bylo lze je sbírati
podle libosti mezi rozličnými kmeny. Každá píseň měla svého původního majitele. Náležela buď určité společnosti, náboženské sektě, kmenu nebo politické straně, určitému ritu nebo ceremonii, nebo i jednotlivci.
Náboženské písně znali pouze kněží; a protože hudba tvořila prostředníka mezi člověkem a neviditelnými mocnostmi, jež ovládly jeho život, byla velmi důležita naprostá přesnost reprodukce, nebo jinak by cesta mezi člověkem a bohem nebyla přímá a prosba by nebyla vyslyšena.
V každém kmeni byly zvláštní společnosti s omezeným počtem členů, určitými zasvěcovacími obřady a přísnými povinnostmi. Každá taková společnost měla svoji zvláštní píseň; ze členů této společnosti byli voleni muži nadaní dobrým hlasem a pamětí, aby řídili zpěv a zachovávali přesně zkazky a písně své společnosti, jež zároveň často uchovávala kus kmenové historie. Na každého člena, jenž by byl zpíval falešně, byly uvaleny pokuty, nemluvě ani o tom, že zpěváka, jenž podal nesprávně nějakou píseň, stihl hrozný posměch. Právo zpívati píseň, náležející nějakému jednotlivci, bylo možno si koupiti, a prodávající musil naučiti kupce prodávané písni.
Tyto víry a obyčeje Indiánů umožnily, že jejich písně přecházely takřka beze změny ..text pokračuje
