Pokračování textu ze strany 31
»Jednoho dne, když Iš-i-buz-zhi vyrostl v dospělého muže, slyšel, jak několik válečníků rozpráví o plánech, jak by se vypravili proti nepříteli kmene. I rozhodl se jíti s nimi. Neříkal však ničeho, pozoruje muže z povzdálečí. Té noci se odkradl a sledoval stezku válečníků. Z rána jeden ze služebníků válečné výpravy jej spatřil a oznámil to náčelníku, jenž rozkázal, aby ho k němu dovedli. Když muži spatřili, že to je Iš-i-buz-zhi, dělali si z něho šprýmy, dotazujíce se jej, proč za nimi přišel, on, jenž stál pouze o společnost starých žen; avšak náčelník pokáral válečníky, přijal mladíka vlídně a vida, že není dostatečně opatřen oděvem, vybídl ostatní, aby mu nějaký přenechali ze svých zásob. Uposlechli a současně proň zrobili luk z jasanového dřeva a dali mu několik šípů.
»Po několikadenní cestě válečná výprava se přiblížila nepříteli. Zvěd vypátral jeho tábor a oznamoval, že spatřil jednoho z mužů. Válečníci se ihned připravili k boji, namalovavše se válečnými barvami a zbavivše se zbytečných šatů, svěřili je Iš-i-buz-zhiovi, aby je hlídal. Avšak mladý muž měl svůj plán, i předstoupil před náčelníka žádaje ho, aby mu dovolil jít se podívat na nepřítele. Náčelník svolil, připomenuv mu, aby nepřítele zbytečně nevaroval a Iš-i-buz-zhi se vydal na cestu.
