Kmenová píseň Omahů.[1]
Podle názoru Omahů, dítě, dokud je nemluvnětem, nemá vyhraněné existence jako jedinec a člen kmene, jsouc jen majetkem svých rodičů. Když již dovede samo choditi, tedy asi ve třech letech, vstupuje do kmenového svazku za jistých náboženských obřadů: avšak jeho odpovědnost a individuelní život nezačne, dokud se nestane »bílým« jak Indiáni říkají. Tento výraz naráží na východ slunce, na přechod noci v den a vyjadřuje přechod dítěte ze stavu, kdy ničeho jasně nechápalo, do období, kdy se jasně dovede pamatovati na všecky své minulé skutky. Toto zdánlivé osvojení si schopnosti upamatovávati se na minulé činy ukazuje, že nadešel čas. kdy mladík muže projíti tajemnými obřady zvanými non-zhin-zhon, jimiž se uvádí do přímého styku s nadpřirozenými mocnostmi.
Mladík z kmene Omaha, připravuje se k tomuto obřadu, byl učen kmenové modlitbě. Musil ji zpívati po čtyři dny a noci, bdě na nějakém odlehlém místě. Když tam odcházel, rodiče mu kladli na hlavu hlínu; a aby se učil sebeovládání, vkládali mu do ruky luk a šípy s příkazem, že jich nesmí po dobu dlouhého postu použíti, byť by pokušení bylo sebe větší. Vybízeli ho, aby zpívaje plakal, a utíral si slzy dlaněmi, pak zdvihl vlhké dlaně k nebesům a kladl je na zemi. S těmito pokyny … ..text pokračuje
- ↑ Doplnit…