Dr. Ch. E. Ohyesa INDIÁNSKÁ ŽENA
Říká se, že výši civilizace lze měřiti dle toho, jaké postavení zaujímají ženy; a postavení žen u nás (Dakotů) najisto nesvědčilo o nízkém stupni. Byly považovány za strážkyně našich dobrých mravů a čistoty naší krve. Veškeren majetek rodiny byl svěřen péči ženy a čest domu spočívala v jejích rukou. Skromnost byla hlavní její ozdobou; proto mladší ženy byly obyčejně mlčenlivé a uzavřené, avšak ženě, která dosáhla zralosti let a moudrosti nebo projevila v některém případě obzvláštní statečnost, bývalo často nabídnuto místo v radě.
Tak vládla žena nerušeně ve svém vlastním království byla pro nás věží mravní i duchovní síly až do příchodu bělocha, vojáka nebo kramáře, jenž naučili píti muže silné nápoje, a nabyv takto nad ním moci, připravil jej o čest a kupoval si ctnost jeho manželky a dcery.
Než nás postihla tato pohroma, nebylo lze nikde nalézti šťastnějšího domova nad ten, jejž dovedla dáti indiánská žena. V její bytosti nebylo nic strojeného, a pravdivost byla základním rysem její povahy. Její ustavičná péče, určité vymezení jejího povolání a především její hluboce náboženské založení dávalo jí sílu a rovnováho duševní, již obvyklé neštěstí nemohlo zviklati.
