Pokračování textu ze strany 101
Uvědomili si, že konec je blízký.
Válečné zpěvy bojovníku hřměly mocně nad pronikavými zpěvy žen o smrti.
Okna a dveře byly těsně zabarikádovány.
Podlaha baráků byla vytržena a jámy s puškami pod ní vyhrabány.
Z kamen a podlahy vylámány vhodné kusy, aby sloužily za válečné kyje.
Dvacet starých pušek a pistolí, jež byly kradmo dopraveny do baráků zavěšeny na těle žen pod jejich pokrývkami, když byli chyceni, byly nyní vyzvednuty z jejich skrýší a nabity.
Očekávali v témž okamžiku útok, ale nepřišel.
A celý den posádka byla držena ve zbrani, připravena, že Indiáni vyjdou.
Posléze přišla noc a přes hroznou výstrahu dne nebyla učiněna žádná opatření. Stráž o počtu jen sedmnácti byla ve zbrani a z nich pouze několik bylo rozestaveno kolem tohoto baráku, naplněného zoufalými divochy.
Nicméně kapitán Wessels byl si tak jist zoufalým výpadem tuto noc, že plukovník Baxter a několik jiných důstojníků úplně oblečených a vyzbrojených sedělo ve svých odděleních, čekajíce na poplach.
Čepobití zaznělo v devět hodin, v barácích bylo ihned zhasnuto a vojáci odešli na odpočinek.
Jenom několik světel hořelo v důstojnickém oddělení ve skladišti.
Noc byla tichá a strašlivě studená, země přikrytá sněhem.
Přiblížila se desátá a právě když od stráže ke stráži se ohlašovalo, že „vše jest v pořádku“, střelil jeden mladík oknem a zabil jednu stráž, vyskočil oknem a sebral její pušku a pas a skočil zpět do baráku. ..text pokračuje
