Pokračování textu ze strany 102
… Pak dva nebo tři hoši vyběhli západními dveřmi, kdež tiše zabili kaprála Pulwera a prostého vojáka Holtze, oba z čety A a prostého vojáka Tommeny z čety E.
Dveřmi a okny nyní vyřítila se z baráku horda zoufalých zajatců, běsnících pro bezpráví a zdivočelých hladem. Nicméně jednali dle methody a poslušně a s hrdinností hodnou nejušlechtilejších lidí kteréhokoliv plemene.
Mladíci ozbrojeni puškami byli první venku z baráku. Tito utvořili linii před baráky a zahájili palbu na strážní dům a vojáky, kteří se sbírali v proudech ze sousedních budov. Tak drželi posádku v šachu, dokud ženy, děti, starci a nemocní utíkali.
Ač docela překvapeni, vojáci přece vykonali strašně účinné dílo. Kapitán Wessels je měl hned venku a nemálo jich se pustilo do boje a pronásledování, oblečeno jenom spodním prádlem, bez klobouku a bez bot.
Uprchlíci se dali k pile na Bílé Řece, jenom několik set metrů vzdálené oď baráků, překročili Bílou Řeku a stanuli jihozápadně od mé farmy, kde patrně doufali, že vsednou na celé moje stádo koní, poněvadž ssebou nesli všechny své uzdy, sedla a postroje až sem. Zde, beznadějně stísněni vojskem, neboť zadní jejich stráže se utkávaly s předními křídly pronásledovatelů, zahodili Indiáni své koňské postroje, obrátili se a přešli Bílou Řeku a zamířili do vysokého, rokelnatého předělu mezi Vojenskou Říčkou a Bílou Řekou.
Věděli, že jejich jediné štěstí bude, dojdou-li rychle hor nepřístupných jízdě.
Žádná historie nevykazuje více činů hrdinné, marné naděje než tento výstup Cheyennů.
