Pokračování textu ze strany 103
Kdyby byli mladí šli sami, byli by jistě mnozí unikli, ale rozhodli se zemříti společně a chrániti svých žen a dětí do posledka.
A tak více než polovina jejich bojovníků padlo v prvé půl míli jejich zápasu za úprku. A když tito bojovníci padli, chopili se jejich zbraní ženy a chlapci, kteří s nimi zacházeli, jak dovedli!
V temnu noci nemohli vojáci rozeznati ženu od muže. Plukovník Cummings padl do jámy u pily skoro na hlavu dvou Indiánů. Ti se do něho pustili noži, ale podařilo se mu oba zabíti pistolí — jenom že shledal, že obě byly ženy!
Zápas byl často tváří v tvář a mnozí mrtví byli prachem spáleni. Na dlouhou vzdálenost byla cesta hustě poseta těly. Jeden praporčík a několik mužů pronásledovali dva osamělé uprchlíky, o kterých bylo dokázáno, že to byl muž a žena. Náhle se oba utíkající obrátili a učinili útok na své pronásledovatele, muž ozbrojen pistolí a žena kusem ze železných kamen! Byli zastřeleni.
Tento boj v běhu rozšířil se asi na míli cesty, až vojsko, mnozí z nich zle namrzlí, pospíchalo zpět do kasáren, aby se jak potřeba obléklo a vsedlo na koně.
(E. J. Bronson, jenž toto vypravuje, byl tuto noc ve své farmě pět minut odtud, ale hluk střelby v deset hodin ho přiměl vsednouti na koně a spěchati k Fortu se svým přítelem.)
Nyní, blížíce se úzkému pruhu lesa, jenž vroubil řeku, mohli jsme viděti před sebou širokou, tmavou čáru, jež rozdělovala sníh: byla to stopa pronásledovaných a pronásledovatelů — čára boje. Když jsme k ní přišli, zastavili jsme.
Tam u našich nohou, černí, nehybní a hrozní v měsíčním světle leželi mrtví a ranění, tak hustě ..text pokračuje
