Pokračování textu ze strany 19
… měřítko neškoleného siláka, udílel jsem pero za vše, co obyčejně vyžaduje nejvyššího výkonu, např.: všichni, kdo ujdou čtyři míle za hodinu nebo běží 100 yardů za jedenáct vteřin. Jediné lehké bylo plavání. Všichni, kdo dovedou plavat 100 yardů, bez ohledu na to, jak pomalu, dostávali pero za plavání.
V druhém oboru, v tábornictví, udílel jsem pocty všem, kdo dovedli správně jmenovat dvacet pět stromů, padesát květin, padesát ptáků atd.
Vymyslil jsem hru zvanou “lov jelena”, v níž slaměná napodobenina jelena byla vyhledána podle stop nebo papírků či zrn (později ocelových stopovacích želízek na botách) a ostřelována šípy; “stíhání nepřátelského zvěda”, “honba na medvěda”, “lov králíka”, “lov kopím na velkého medvěda“, “zkouška bystrozraku a dalekozrakosti”. To vše bylo pečlivě připraveno a úplně strhovalo bezprostřední zájem těchto velmi primitivních mladých osob. Z každé stránky toho schéma přinášelo něco zdravého, neboť byla v něm malebnost, učilo chlapce, aby se sami spravovali a dávalo jim určité úkoly, jež mají vykonat; avšak kromě toho nikdy neopomíjelo přirozené sklony divochovy, chtivosti – která vždy ovládala jeho smysl. Bylo ho použito jako vnady, popudu a hybné síly, aby tito hoši byli přivedeni na jiné cesty života a myšlení.
Úspěch tohoto schématu daleko překonal moje očekávání. Hrubí a divocí hoši se mohou postavit proti učiteli a vysmát se mínění starších, avšak nemohou zlehčit veřejné mínění své tlupy, vzdorovat kamarádům, kteří dovedou a mohou udělit po zásluze trest.
