Pokračování textu ze strany 10
Pokoušel jsem se zachytiti na papír ten zázrak zpěvu, ale marně. Nikdy nebyla ta píseň stejná, avšak bylo možno v ní postřehnout verše, jež pokaždé znova přicházely.
Už mnoho učenců snažilo se vyjádřit slavíkovu píseň, přeložiti ji do lidské mluvy nebo do hudebních tónů.
Všechny tyto záznamy napodobují jen víceméně přibližný rytmus a výšku tónů zpěvu, slovy však nelze vyjádřiti čistotu a brilantnost tónů a nikdo zpěv slavíka nemůže ocenit, kdo ho sám neslyšel.
Kdo ho slyšel, kdo naslouchal klokotání jeho za tiché letní noci nebo za vlahého jarního večera, jistě se shodne se mnou, že je to veliký umělecký požitek a hluboký náboženský okamžik, jakých mělo v životě můžete zažíti. A já bych vám radil, hoši a děvčata, abyste, počínajíc koncem dubna, v květnu nebo v červnu — dokud je čas — věnovali všechnu svou cestovatelskou touhu, a všechen svůj slídivý um, tomuto cíli: o samotě, sám a sám naslouchat slavičímu zpěvu. Řekl bych vám, kam byste měli se rozjeti, abyste jistě slavíka slyšeli — někam k teplým údolím jižního Váhu, někam ke břehům Latorice divé nebo Terešvy stříbrné, ale když vám to nebude možno, hledejte ve svém okolí vlastním.
