Tato stránka byla ověřena
Pokračování textu ze strany 13
Psohlavci apod. Profesoři mimo Svojsíkovu skupinu, která brzy vzrůstala, pracovali tiše, ale již také tvořili oddíly. To byla doba základního poznávání a zkoušení nejrůznějších způsobů v provádění aktivity mládeže, způsobu jejího řízení a rozvoje. Prof. Seifert všechen tento ruch pozoroval, ale sám ve svém nitru již se pevně rozhodl: se Setonem, což hned důsledně hlásal a prováděl.
V druhé polovině roku 1917 sešla se na Městské hoře v Berouně nesvolaná skupina profesorů, ale také již i zástupců oddílů z Prahy, Plzně, Berouna, Příbramě, Loun, a tam v překrásném radostném vlastně sněmování zdvihl se prof. Seifert, požádal o vážnou pozornost, že učiní velké rozhodnutí:
- "Všichni, jak tu jsme, máme před sebou velké vzory pro svůj život. Jsou tu dva velcí mužové. Myslím, že je třeba upřesnit si jednoho zvlášť hluboce, celým srdcem, veškerou myslí jít jeho stopou. Já je vidím takto: první přišel přímo z lesů, kde si sám robil bydlení a živil se lovem vlků, z přírody, o které napsal krásnější knihy, než dosud byly, namaloval mistrná díla a vykonal vědecké práce, které oceňují významní lidé. Druhý muž přišel poněkud později, přišel téměř přímo od armády v níž bojoval a celý život žil jako vyšší důstojník - velitel. Také on cítil, že mládež potřebuje žít ve stálém úsilí jít výš a vyzval mládež ke skautování."
Po pomlčce prohlásil prof. Seifert:
- "Ernest Thompson Seton byl ten, který přišel první, vyvolav úplně novou, zcela originální formu výchovy, dal bohatý program stoupání na horu. Naše česká země si zaslouží, aby zde vznikla samostatná organizace po jeho způsobu. Já ode dneška jdu s ním. Brzy vyhlásím formu, jakou půjdeme. Zdůrazňuji, že nám zůstávají bratry, kdož volí jinou formu."
