Jak se projevily uvedené povahové rysy a sklony při formování a pozdější činnosti woodcrafterské ligy?
Paličatost a svéhlavost, přesvědčení o vznešeném původu a vědomí o kořenech ve Skotsku se projevily hned v počátcích woodcrafterského a skautského hnutí. Seton byl sice bytostně svázán s americkým Západem, nikdy se ale necítil být Američanem nebo Kanaďanem; není mi znám jediný projev patriotismu. Dokonce poslechneme-li si záznam jeho hlasu, slyšíme angličtinu Skota. O americké občanství požádal až v roce 1931. To že na to nespěchal se mu vymstilo. Skutečnost, že nebyl americkým občanem využil James West jako záminku, aby Seton nemohl vykonávat funkci náčelníka amerických skautů a aby jej tedy konečně po mnoha osobních srážkách odstranil z vedení.
Nesoulad ve vztahu k otci a velmi rigidní náboženská výchova vyvolaly silnou reakci. Seton tíhnul k volnomyšlenkářství, není tedy divu, že sympatizoval s kvakery. Učarovali mu též zednáři – odtud pramenila jeho víra ve vytvoření lidského bratrství cestou woodcraftu. Od zednářů přejal koncept spolčování se v lóžích – vždy s nádechem jisté tajemnosti. Přitahovaly jej politické názory socialistů. Není tedy divu, že od začátku zdůrazňoval svobodnou interpretaci myšlenek woodcraftu. Jen nastiňoval ideje, nevytvářel žádná dogmata. Decentralizace woodcrafterských organizací byla tak důsledná, že se jim nakonec stala brzdou. Zhlédl se v životní filozofii indiánů a nekriticky je obdivoval. Indiána vybral jako vzor woodcraftu a přes naléhání přátel, že tím hnutí poškodil, tvrdošíjně trval na svém. Poselství rudého muže, které napsal již jako stařec, je v některých pasážích značně neobjektivní a indiánům nekriticky straní. Některé formulace zavání mesiášstvím. Na vzoru indiána trval i v době, kdy byla skautská organizace již jednoznačně úspěšnější a Seton se dostával mimo hlavní proud výchovy mládeže. Na sklonku života, ve třicátých letech, otevřeně obdivoval společné vlastnictví půdy u indiánů a jejich způsob sdílení prostředků, které my nazýváme výrobními prostředky, a nepokrytě je dával za vzor bílým Američanům. V jistém smyslu tedy obdivoval principy komunizmu. (Zde se možná skrývá důvod, proč byly Setonovy knihy nejen tolerovány, ale i vydávány v komunistickém Sovětském svazu a v Československu i v době normalizace.)
Začátky woodcrafterského hnutí byly velmi slibné. Seton vložil do organizační práce veškerou energii - dokonce na krátký čas omezil psaní povídek. (Koneckonců byl již materiálně zajištěn). Jaký byl skutečný popud k práci s mládeží? Když zakládal Woodcrafterské indiány bylo mu již čtyřicet let a jeho hvězda spisovatele strmě stoupala. Vděčí Liga za svou existenci Setonově snaze využít další příležitosti prosadit se a nebo v něm prostě uzrálo přesvědčení, že musí pomoci dětem a mládeži k jinému dětství než měl on sám? Altruismus Američana to byl stěží-necítil se být Američanem. Prostě nevíme.
Nejpříznačnější je skutečnost, že naprostá většina práce vynaložené při formování a rozvíjení hnutí byla jeho autorství. Veškeré zásadní teze a publikované články, Svitek březové kůry a další příručky napsal bez přispění jiných autorů. Nespojil se k úzké spolupráci s nikým z blízkých spolupracovníků. U zakládání skautské organizace stála celá řada lidí, kteří si rozdělili práci. Seton měl v době největší slávy Ligy poradní sbor, v ústředí Ligy pracovali oddaní lidé, ale pokud se nemýlím, nestála vedle něho osoba, se kterou by spoluvytvářel program, a která by se vedle něho výrazněji prosadila. S výjimkou Julie, jeho druhé ženy, která se mu stala na sklonku života opravdovým souputníkem a všemožně jej podporovala. Jejich souznění bylo tak silné, že jej byla ochotna následovat v jeho úniku na Jihozápad, kde spolu realizovali projekt indiánské lidové univerzity. Byla to Julia, kdo tlumil jeho mnohaleté vášnivé spory se skautskými funkcionáři, které vždy utichly, aby za nějaký čas znova ožily z důvodů, jež se nezúčastněnému pozorovateli mohou jevit jako malicherné. Dlouho po jeho smrti věnovala Julia většinu jeho knih, přírodovědných i indiánských sbírek skautské organizaci. Dnes jsou tyto věci umístěny v Setonově vzpomínkovém muzeu a knihovně na skautském ranči v Philmontu ve státě Kansas. Je to tedy zásluha Julie, že skauti dnes považují Setona za jednoho z otců-zakladatelů.
Po Setonově smrti se hnutí velmi rychle rozpadlo. Je těžko uvěřitelné, že organizaci, která měla před druhou světovou válkou osmdesát tisíc členů dnes v Americe zná jen hrstka sběratelů Setonových knih a jakékoli pátrání po lidech, kteří by tam aktivně provozovali woodcraft, je marné. ..text pokračuje
