Pokračování textu ze strany 14
… kmeny. Mnohé z větviček, jež zastrkávají do hrází, takže zůstanou dlouho čerstvé, dávají bobrům potravu v zimě. V zimě hladový bobr okusuje kůru olší, vrb a topolů, v letě spásá i měkkou trávu. Osyky a olše má bobr tak rád, že se stěhuje do krajin, kde tyto stromy rostou. Jsou známy případy, že borovicový porost vypudil bobra. A zase, kde je bobr, tam rostou olše a topoly, poněvadž pomáhá jejich rozšíření.
Hráze staví si bobři společně, neboť je to práce obrovská, se které by jednotlivec nebyl. Bobři dali tak často vznik velkým jezerům, jako např. jezeru Ozvěn na Velkém Ostrově v Jezeru Hořejším v Kanadě[1], které je míli široké a hráze bobry vystavěná 500 m dlouhá a pravděpodobně 400 let stará, porostlá stromy, jež vyrostly z poražených kmenu. Proč si bobři staví hráze? Aby dosáhli široké rozlité plochy mělké vody, ve které zdvihají se pak jejich obydlí: kužele větviček, do nichž vede cesta vodou, Jsou to především lože pro matky, aby tu rodily své děti. Jak jemně bobr vystýlá kolébku svému miláčkovi: použije jemných dřevěných štěpin a pruhů kůry, aby byla měkká. A voda kolem dokola je nejlepší ochranou proti nepřátelům. Opadává-li voda, zvyšuje hráze, a prý zvýší hráz i když se jedná o to, dopraviti vodou těžké kmeny na stavby.
Bobři jsou nerozumně hubeni, pro svou krásnou kůži. Je to prastaré zvíře, které už v tercieru s mastodontem a mamutem žilo v Evropě a Asii. Ba, víme, že do nedávna byli bobři ještě na rybnících Třeboňských. Ani zde nebylo jim přáno žíti. Bobr už nepatří dnes k fauně naší republiky. A přece jest známo, že bobra možno aklimatisovat a že se velmi dobře množí. Proč se nikdo neujme opětného uvedení bobrů na třeboňské rybníky? Volá se po zoologické zahradě, která bude urážet city národa milujícího svobodu. Místo toho raději bobry na Třeboň, kamzíky do Krkonoš, kozorožce do Tater, klokany a muflony do obor — bude lépe když naše lesy stanou se zoologickými zahradami než míti zahradu v Praze, žaláře z mříží a cementu!
Máme u nás zvíře bobru blízce příbuzné — krysu pižmovou. Má tytéž zvyky jako on, je zvířetem vodním, nočním, staví si také chýže nebo bydlí v děrách, jako bobr, žije jako on monogamicky. Na rybníku u Plzně viděli jsme krásné „chýže“ — kupy ondatřích doupat, podobné „chýžím“ bobrů. Pošlou nám bratři z Plzně pěkný obrázek?
- ↑ Echo Lake na ostrově Grand Island. Dnes je zde přírodní rezervace. Ostrov je součástí Hiawatha National Forest. – http://www.grandislandup.com/
Z DUŠEVNÍ DÍLNY NAŠICH JUNÁKŮ: ODVÁŽNÝ ČIN.
Byl krásný letní den. Kdo mohl jíti na plovárnu šel. Na plovárně setkali jsme se také s Božkou, Již hezkou dobu se koupala. Vodu milovala, ve vodě byla si tak jistá, jako na pevnině. Dnes nějak zamyšlená stála u zábradlí. Snad tušila? — Najednou byla vyrušena křikem „někdo se topí”. Nerozmýšlela se a rovnýma nohama skočila pro tonoucí. — Za chvíli vynášela tělo asi 7leté dívenky. Na místě, kde skočila do vody byla nebezpečná hloubka. Nikdo se neodvážil skočit do vody. — Všichni lidé na ní s vděkem pohlíželi. Poslali pro matku zachráněné. Matka přišla a chtěla poděkovali naší hrdince. Ale Božka nebyla k spatření, byla šťastná, že zachránila lidský život! Třináctiletá Božka zachránila jeden lidský život! Můžeme si přáti, aby všechny naše dívky byly tak odvážné.
