Stránka:vatra-23-4.djvu/14

Voodrow Wilson, když byl v Paříži, byl žádán, aby de finoval výchovu iřekl: „Pro mne účelem výchovy jest pro- buditi Ducha“. Není-liž to pravým účelem při získávání „or- líclí per“ Lesní Moudrosti? jehsenn-ohwehs. PO STOPĚ. (Vypravování při táborovém ohni.) Veselo bývalo, ej, na Litavce u pramenů. Dva tamními lesy chodili, dva V nich se vším hovořívali: pes a já. — Soliman — to ten pes — na šmajdavých nožičkách se pzřendaval se strany na stranu a já moudře kráčel za ním. On metr dlouhý, já metr vysoký, oba stejně tenzcí, vešli jsme se do každé díry, pod všechny můstky, kravám do žlabů, holubům do holubníků i králíkům do kotce. Byli jsme jako nic, ale byli jsme všude: hned scházela ve sklepě v každém krajáči zrovna uprostřed smetana nebo se na půdě našel v hrnci medu můj pantoflíček a podobmě. My dva všude panovali a měli nás všichni poddaní rádi. My taky se všemi hovořili po republikánsku: já tenkým, vysokým diskantem, Soliman hlubokým brumlavým basem. Takto jsme měli rozděleny úlohy: Soliman přijímal hosty, začínal s nimi hovor z počátku obyčejně dost prudký a velmi hlasitý, já pak vyřídil nejdůležitější část žádosti svého poddaného, načež věrný Soliman zase hosta vyprovodil s příslušným napome- nutím. Často věc vyřídil Soliman sám zcela krátce a já mohl své hliněné, beznohé krávy pásti dál. Než, uznal můj dobrý pes ito, že třeba mít někoho pro obveselování a dovolih kůzleti sdíleti s námi slávu tuiackou. Byli jsme tři a vyvedli jsme k větší cti a slávě boží mnohou skopiči'nu apsirnu. jak už Vás ;asi napadlo, byli jsme způsobilí pořádat cirkus ataky jsme často tímto uměním šířili slávu volného života, bystrých nervů, smělosti a pružných svalů. Bývala to podívaná, panečku Soliman jezdil na kůzleti a já dělal ka- pelu, nebo Soliman vyhafával akůzle tančilo na zadních, k čemuž já vyvolával potrefné verše, třetí číslo bylo jiné, já držel kůzle i Solimlana za přední a lítali jsme do kola Vrcholem bývaly skoky kůzlete přes Solimana a moje přes kůzle, z čehož z počátku bývala valná hromada, na konec však určitě dobromyslné pračka všech tří dohromady. Uzlnáte, že jsme musili mít Augusta. „Tak, kdo bude August ?“ Hlásila se celá vesnice, ale teprve když Solimsan všechny očichal a kůzle v nemilosti mnohé odtrkalo, přijali jsme Frantu. Pane, to byl ale správný August. Později uznali jsme, že musíme mít zvláštní kapelu. Tak Kar-el, my říkali „Čůdl“, dělal kapelu: na mysliveckou vábničku — odkoukal ji našemu tatínkovi _— hrál levou rukou, pravou pak bubnoval na hrnec. Ten si za ucho držel levou nohou a pravou na něj tloukl velký buben. Přibývalo nás. Při takovém jednom cirku nás našli 72