… člověka dneška jako ideál. Ideálu rozumí jako „výzvě všem hrdinským silám člověkovým“. Společnosti hochů a dívek v táboře i samotou v přírodě vede k následování tohoto ideálu, ke stoupání po stupnici, ne závodění. Pěstuje jasnou představivost a střízlivou obrazivost jako nutný podklad pravdivosti a poctivosti. (Kdo si nepředstavuje, neví, co slibuje, nemá pevné slovo. Kdo si neumí zobrazit věci dosud neuskutečněné — soc. spravedlnost — nedovede pokrokově pracovat. Oboje je nutné i nejpřísnějšímu vědci a politikovi.) Užívá obřadů, ale ne mrtvých forem, nýbrž přizpůsobuje je lidem jichž se týkají. Chce jimi rozechvít až do nejvnitřnější hloubi a pak všechny síly v tobě zavázat zákonu. V samosprávě mládeže vidí výchovný prostředek, to znamená, že žádá samosprávu vedenou moudrými vůdci. Mládeži, jíž se nejvíce věnoval, dovoluje vybití potřeby romantismem, od dospělých žádá kázně, ale ne suchosti a slabosti. A tak vede k uvědomění si růstu a ceny dnešní kultury, ale taky k samozřejmé povinnosti dělat jí dál. Čím k tomu vede: woodcraftem.
Bratří a sestry, hlásíme se k nejodpovědnější a nejtěžší práci: ozdravit lidstvo woodcraftem. To pro nás dnes znamená dát svůj život jen jemu. Proč? Je nás málo za 13 let. Jsme pořád ještě průkopníky. Jiným věcem věnuje se mnoho lidí, naší věci málo, musíme se jí věnovat cele tedy my. Naší životní úlohou je československou mládež a její učitelstvo přesvědčit o woodcraftu. Neznamená to odvrátit se od dnešního života, nevidět bídy a násilí, ale naopak nejhouževnatější práci proti nim. Znamená to socialism žitý bezohledně a vysoce, útočící na kořen všemu zlu. Vidíme, že jiní působí k zlepšení života ostatními cestami. Majíce cíl týž pracujme soustředěně. Nejbližší úlohou nás průkopníků je stát se odborníky woodcraftu, bojovníky, strážci, vůdci. Vzhůru, tedy.
| ⁎ |
Náčelnictvo schválilo v posledních zasedáních m. j. tato orlí pera:
Bratřím z kmene Táboritů v Praze:
R. Pachovi za luk a čtyři šípy,
Šedému Bobru za úpravu místa a postavení táborových kamen,
J. Fišerovi za vedení tábora kmene,
Míťovi Morkovinu za týdenní pouť, o níž poslali deníkové záznamy.
R. Pachovi za návrh a provedení výzdoby klubovny,
J. Fišerovi za snímky ze sněmu a z tábora a za přílohu Brázdy v 3. čísle,
Šedému Bobru za luk a čtyři šípy,
R. Pachovi za kresby z přírody,
Sůvě za vedení tábora kmene, návrh ranního cvičeni, za vedení tělovýchovy na táboře a znalost 50 letních květin,
Frantovi, kdysi Královskému otci, z kresby z přírody, za článek „Břízka“ za vedení „Brázdy“,
Strýci Podgerovi (Starému Bobru) za monografii o květeně Ostrova dávné touhy (essay o 500 slovech),
Viktoru Palivcovi z kmene Želvy (a ne Želvího nebo Želv, nýbrž jen a výhradně Želvy) za vedení tělesné výchovy v družině, za vedení družiny a kmene, za pořízení táborové lékárničky, za stavbu „zdravotních zařízení v táboře v Údolí mlh“ 1924.
