Stránka:vatra-25-3.djvu/10

Tyto (a ještě některé jiné) záporné prvky v antickém člověku my dnes ovšem přijímat nemůžeme; kdyby šlo tedy () synthesu nového, zrevidovaného češství s kladnými prvky světovými, především antickými (a indianskými), bylo by třeba velmi vědomě, rozhodně je eliminovat. Zr0vna naproti těmto negativním rysům je třeba opatrnosti a moudrosti, protože jsou dojista svůdné, hoví duchu pan-ování, utiskování, žízně po bohatství, po moci, po rozkoších a požitcích, tedy ve- směs duchu obzvlášť silnému za dnešní doby. Ale proti eliminovaným zlým prvkům záporu nutno stejně vědomě a rozhodně přijímat všecky prvky kladné, zdravé a krásné, jimi posilovat své vlastní kladné prvky české, assi- milovat je, t. j. vědomě je přizpůsobovat své české podstatě, sjednocovat je po našem a dobově, sjednoceny pak uvědo- měle rozvíjet dál směrem ke kladu ještě vyššímu. S toho hlediska nutné opatrnosti pohledíme tedy přede- vším na antické tělo a na onen starý systém jeho vypěsto- vání. Antické tělo, jak se nám jeví na starých sochách a reliefech (maleb je zachováno celkem velmi málo) budevždy okouzleovat iv obdiv uvádět každého zdravého člověka, který sám pokládá vytrvalou, denní péči o své vlastní tělo za přísný příkaz rozumový a mravní. Síla, krása a harmoničnost těchto vypracovaných těl starořeckých, přirozeně působí obzvlášť na mládež, myslím arci mládež skutečně mladou. která vědomě, s prudkou Vášnivostí, silnou vůlí chce mít také takova těla krásná a myšlenku svou provádí vytrvalou gymnastickou kázni. Krásně Vypěstěné tělo antického jinocha a muže mohlo (a mělo) by po stránce fysické najít úplnou „repliku“, rov— nocenné opakování v krásném těle dnešního jinocha muže českého; to je možno a dosažitelno; dnes už jsme se iOpjět na tolik přiblížili zdravějším názorům, pěčl o tělo, žití ve voL né (arci ve zcela volné) přírodě, kultu nahoty, otužování atd., že obraz antického člověka nemusí už zůstávat neusxutečni- telnou vidinou, jakou býval pro mládež dřívější, mořenou papírem, zatuchlinou škol, pedantstvím mrtvých duší tak 7.v. „Vychovatelů' ' . ' Ale při uskutečňování takové „repliky“ třeba mít silně na paměti, že mravní Cíl její musí “být jiný, než u člověka antického. Nesmí to být ideál panský, vladařský, utiskova- telský, boháčskiý, přepychumilovný, rozkošnický. Nesmí se za soustavou péče o krásné, silné tělo rýsovat stará demokracie antická, nýbrž nová, budoucí česká. Pravím: budoucí. Ne- musím snad ani připomínat, že této nově a nadto: opravdu české demokracie ještě daleko a dávno nemáme; čemu dnes říkáme „demokracie“, je spíš karikaturou demokracie pravé, Vskutku české a nové. Chceme-li tedy novou českou de- mokracii, znamená to, že zamítámei onu starou panskou an- tickou, idnešní lžidemokracii v československé republice bez —— republikánů. * ' (Příště dále.) 40