Stránka:vatra-25-3.djvu/9

kosmu, jeho složení, zákonů a sil, z hlubšího prozkoumání lidského těla, jeho logiky, zákonů, funkcí, zpoznání vývoje atd. Člověk antický už nám dnes nemůže být naprostým vzo- rem, pokud jde o ethickou, mravní stránku života. Mnoho je V něm sic mravně krásného a zdravého, ale lecco ine- zdravého a nekrásného. Mohu ve stručnosti naznačit jen něco: Život antického člověka, to jest starého Řeka, byl životem člověka panského, panujícího; řecká demokracie potřebo- vala za podklad svůj otroctví, nevolnictví podmaněných, za- jatců, metoiků, heilotů; iduch tak vysoký & vznešený, té ohromné šíře a krásy ethické jako Plato pokládá otroctví vc státě za věc, která se rozumí sama sebou; antická demo- kracie proto pro nás už není demokracií pravou, která za- míta jakékoli nevolnictví (ne pouze politické, nýbrž ještě Víc nevolnictví hospodářské a sociální, které vlastně je nositelem onoho politického otroctví) a obzvlášť není to demókracie srovnatelná s demokratickým ideálem českým. Onen panský ideál antického života vedl ovšem ku pěstování ducha zbroj— ného, válečnického, neboť bylo pánům třeba býti stále po- hotovu proti možné revoltě potlačených ve státní pospolitosti, a tedy i k soustavné péči o sílu vypracovaného, bojovnicklého. těla; tento cvik a systém, který měl tak znamenité, kladné výsledky po stránce fysicke, měl po stránce mravní účinky: špatné, protože Vyprěstěná síla panských těl směřovala přede- vším k udržení křivdy a násilí na živlech' nepanských, tedy, prvním cílem dobré věci byla životní negace. Dojista nebyl to jediný cíl starořecké péče o tělo, šlo tu ovšem io klady: o své dílo kulturní, o plné vyžití, o radostnost; ale onen účel záporný tu byl V popředí a kazil přirozeně iony klady. Tak prýštělo se ze stavu věcí, že zbrojný, válečnický duch pan- ského člověka antického nespokojoval se pouhrOu stráží svých otroků, pouhou obranou panského státu proti vnitřnímu ne- bezpečí; vedl záhy k útokům ven, k výbojům a podmani- telským výpravám v poloměru stále delším. Zdar výbojů, pod— míněný lepším výcvikem, zjednával příliv cizího bohatství do vlastní země; ale ukořistěné bohatství zanášelo do pospoli- tosti vítězů všecky zlé prvky a síly mrsavní, které jsou obl— saženy v každém bohatství a každé proto činí zlem, jehož se moudrý národ má varovat. Je v tom Nemesis, že jaké- koli násílnictví, třeba se s počátků tak znamenitě dařilo-,. na konec vymstí se naurčito samému utiskovateli. Tak iv pří- padě starořeckého utlačovatele, toho fysicky tak ideálně vy,- spělěho, krásného člověka antického: prvotní jeho utiskování domácích otroků vede naposledy k ohromnému přílivu cizího bohatství do státu, k rozvoji nevídané, velkolepé nádhery v u- mění, ale spolu ike vzrůstu přepychovosti a rozloošnictví; jimiž prvotná síla naposledy začne chátrat, měknout a ode- hnívat. Ze zjevů chátrající už antiky vyráží pro náš cit ob- zvlášť nesympaticky onen kult „miláčků“, který od výýšin vzne- šených vztahů Platonských klesá pak až do sprostých nížin paederastie. 39