probudily vněm vzpomínku na to, jak jsem k němu bylvždylaskavý a vždy dobrý. : A tady připojuji ještě: Ale zavrhl bych i tento výchovný pro- středek, kdyby měl se státi nástrojem k slepému podřizování se. Jím chci jen tolik působit, aby dítě bez předpojetí jako pozorovatel a posuzovatel se postavilo k problému, podržujíc si vždy plné právo po- chybovačnostiiodporu. Sem také připojuji začátek článku, napsaného v počátcích mého učitelského působení: Učím letos šestileté občánky. Je to samý instinkt, žádný rozum. Pouhé slovo u nich málo působí. Pokud při běhu s vršku pádem nerozbije si Miloš nos, nepřesvědčíte jej, že je nerozumno příliš rozbíhat se po svahu. Pepa nepovažuje Frantíka za silnějšího, až když ten mu několikráte notně napráská. Podle toho musím zařizovat i svou působnost výchovnou: v y- hledávat každé příležitosti, abych uvedl děti vsituaci, která by naně působila jako zkuše- nost, jež by jim byla životní událostí. Aby uvolněná mysl nevedla dítě k barbarské surovosti, našel jsem si působivý prostředek proti tomuto nebezpečí: lásku a umění. Láskou držel jsem pohromadě, poutal k sobě a ovládal divokou dětskou smečku a uměním zušlechťoval jejich mysl a srdce. Moje láska nebyla jen shovívavými projevy vlídného nadří- zeného. Ne, to bylo upřímnéaobětavé kamarádství. Poněvadž pak vším svým myšlením i konáním dával jsem se jen dětem, ne však jen ve škole,- ale i mimoni, přesvědčil jsem záhy i děti i lid, ze kterého ony ke mně přicházely, že jsem opravdu dobrým přítelem svých dětí. Tak jsem měl, čeho jsem potřeboval, abych dělal výchovné a vyučovací „zázraky“.
22 Přednáška, z níž úryveček přinášíme, byla pronesena na svě- tovém pedagogickém sjezdu a jediná ze všech byla otištěna v al- manachu sjezdu bez jediného škrtu. Účast Bakulova s družinou a jejich vystoupení bylo samotným vůdcem světového vědeckého badání pedagogického a pedologického drem Ad. Ferrierem na- zvána „„zlatým hřebem kongresu“. Bakule je zván proto i s dru- žinou na stejně významný sjezd vychovatelů do Locarna a sou- časně přicházejí naléhavé žádosti učitelů zpěvu z Ameriky, aby Bakule přijel a pověděl i demonstroval, jak vychovává hudebně a umělecky vůbec. Bakule je v plné síle tvoření. Nikdy žádné nejtrpčí potíže ho nepřinutily k resignaci. Má před sebou vysoký, ušlechtilý cíl. My v den jeho padesátin (18. V. 1927) vám slibujeme vydat v brzku knížku o jeho praktikách výchovných všech směrů. Jemu přejeme než pochopení a otevřená srdce i štědré ruce a zdraví. Ústav pro povznesení nás všech on vybuduje sám. 34
