Stránka:vatra-26-3.djvu/3

Na svahu zamlklé hory, na strání fialek, podlešek, mladičkých sosen z jara a do dálek v březnový prohřátý den za všecky v městě pokorně přicházím větrem z lesů napaden, nadýchán k zalknutí, pronésti pozdrav mladých modrých očí. Viktor Palivec. ŘEDITEL BAKULE: Z PŘEDNÁŠKY V HEIDELBERGU Vypravoval mi učitel z Ch.: „Měli jsme na škole chlapce z ro- diny, jejíž všichni členové znali už kriminál. Hoch nezrál pro jiné. I když jsme to s ním zkoušeli po dobrém, nesvedli jsme ničeho. Jak vy byste jednal s takovým individuem?“ V konkretních případech nevím, to by záleželo na povaze činu a přítomné situaci. Vždycky však sláskou, aby dítě cítilo, že je mám rád, že je mi ho líto, když vidím, jak z ne- šťastného návyku nebo z nerozumu způsobuje si v přítomné chvíli nesnáz a jak pravděpodobně připraví si i nešťastnou budoucnost. Jednal bych důsledně a vytrvale tak, aby dítě poznalo, že se mi nejedná o nic jiného než ukázat, jak je možno jednat a jak není, chce-li mezi lidmi se udržet jako užitečný člen lidské společnosti a chce-li šťastně žít. Vypravoval jsem pak o svém Pe- povi Stránském, který jednou odepřel poslechnout a připojil jsem k tomu: Sotva bych byl u svého chlapečka vyvolal v jednání obrat, kdybych jen toho dnebyl to s ním zkoušel po dobrém. Nebyla tovýjimečnálaskavost, která nakonec obrátila Pepu. Co přivedlo k rozumu mého hošíka — a jak jsem později poznal, i k lítosti — bylo, že teplo mého objetí a upřímnost mých slov 3 33