Stránka:vatra-26-4.djvu/4

E. T.SETON: OHEŇ Člověk musil mít mnoho druhů oštěpů a užíval jich dlouho, ano, dlouho a dobře, než přišla další veliká událost: oheň. Jak se to stalo? Je velmi pravděpodobno, že se to stalo náhodou a že to mnohokrát přišlo náhodou, než se člověk naučil ohně užívat; naučil se ho užívat dlouho, dlouho před tím, než se naučil jej dělat. Oheň, hrdé tajemství, změnil celý jeho život. Až dopo- sud, když přišla noc, musili lidé, naši předkové, vyšplhat se na stromy a seděti celou noc, třesouce se ve větvích a hledíce dolů na světélkující oči silnějších zvířat v křoví, příliš ochotných k dobrému lovu. Někdy ovšem měli lidé jeskyně, do kterých se mohli uchýliti v noci a zatarasiti vchod kameny. Ale vždy, když spali, třásli se zimou a strachem, až do doby, kdy byl objeven oheň. Pak mohl člověk seděti beze strachu na zemi, když přišla černá noc a čeliti obludám svítícím očima, které z jakési podivné příčiny bály se Planoucího Zázraku a prchaly. Tak stal se oheň dárcem tepla, symbolem ochrany a míru. Tak mohli lidé po prvé seděti v pohodlí a světle, rozmlouvati a poslouchati vyprávění o svých zkušenostech a učiti se moudrosti od starších. „Proč se nám lov dnes nezdařil? Jak a co zítra, abychom došli úspěchu?“ A byla zvolena místa, čestná místa pro siláky, kteří se vyzna- menali, pro hrdiny. Tak se stal oheň místem a symbolem rady, bratrstvem hry v družstech a společenských vztahů. Nemůže být mravní po- chyby, že toto kmenové shromáždění bylo základem lidské spo-- lečnosti. A podivuhodná Zářící Věc uprostřed toho všeho byla jeho symbolem. Jen tehdy, podíváme-li se hluboko do sebe samých a studu- jeme-li podrobně své zděděné vlastnosti, můžeme oceniti veli- kost, hrůzu, tajemství, moc a radost ohně. Jaký div, že se stal člověku Velkým Tajemstvím. Tenkráte nedovedl člověk ještě ovládat ohně, když jednou byl založen třeba úderem blesku. Musil jej tedy pečlivě opatro* vati a udržovati a jestliže se stalo a strážce nechal oheň vyhas- nouti, znamenala tato nehoda při nejmenším záhubnou cestu k ji- nému táboru, aby byla přinesena drahocenná jiskra. Jaký div, že za strážce ohně byl vyvolen některý moudrý muž a tak vznikl úřad kněze, správce Velkého Tajemství. Máme spoustu legend, vypravujících o těchto událostech. Dnes obsahuje přísaha Cheyenského náčelníka slib „zachovávati hořící oheň“ a povídky o temných dnech, kdy oheň uhasl, vypravují se se zatajeným dechem. Bylo to asi mnohem později, kdy si lidé uvědomili, že oheň činil v noci pouze totéž, co slunce konalo ve dne, ve větším mě- řítku. Mimo to ohně byly ve více táborech a všechny nemohly být Velkým Tajemstvím. Proto po čase vznikla myšlenka: Velké „ 50