Stránka:vatra-26-4.djvu/9

MINEHAHA: KIMŮV BUBEN Slunce klonilo se už k západu, tikot ptactva pomalu ustával, když se sešla totémová rada kmene na poradní skále, aby vy- slechla táborového historika, Kima kronikáře. — „Dnes v noci, když déšť bubnoval na napiatou plachtu našeho stanu, napadlo mi, že bychom si mohli udělat buben. Trumpeta ani píšťala se pro les nehodí, a buben napodobí i hřmění. Kdo by ho chtěl udě- lat se mnou?““ — Hm, hm — rada porokovala a nakonec řekla: „Dobrá, udělej, jak myslíš, je to tvůj nápad, nechceme se ti do, toho plést.“ „A konečně,“ povídá náčelník, „myšlenka je to dobrá. Pove- de-li se ti pěkný tom-tom, navrhneme ti orlí pero.“ Kronikář vyskočil až mu kronika spadla s klína. „Mohu hned?“ a na náčelníkův pokyn hnal se po sekerce, vý- soko vyskakuje. Věděl o starém stromě, rozčípeném bleskem, který očekává jen vykopání. Znamená to dobýt pařez. Kim se tedy pustil do práce. Trochu pařez okopal, ale poně- vadž již byl soumrak, nechal vše až na ráno. S úsvitem byl zase u pařezu. Zaléval se potem, ale dobyl jej. Oloupal kůru, ve vnitř vysekával, ale pak rozdělal malý ohýnek a vypálil nečistotu, kte- rou uhozením sklepal s jeho stěn. Měl nyní dutý válec asi půl metru dlouhý. Teď ale potře- boval kůži. A Kim, který vždy o všem věděl, znal ve vesnici stat- káře, ke kterému chodil pro ovoce a mléko. Tam sehnal celou te- lecí kůži i s chlupy. Hospodář, když se mu se vším svěřil, poradil mu, aby ji za- kopal do bahna na několik dní a pak že chlupy půjdou dolů, kůži však že musí ještě promnout, aby zvláčněla. A tak i milý Kim udělal. Jak dál, to měl promyšleno 4 načrtnuto při svíčce na kousku papíru. Když kůži očistil, nakreslil dva kruhy podle otvoru kmene, něco přesahující přes okraj, ve kterém vyryl no- žem dírky. Ze zbytku nařezal řemínky. Pak položil jednu kůži na zem, na ni postavil dutý kmen a na jeho vršek dal druhou kůži. Šněrováním pak dostal obě kůže k sobě a řádně je přitáhl. Zatím co zhotovoval paličky, kůže ve stínu na bubnu se napí- nala, až praštěla. Dobře, že udělal dírky asi 2 cm od kraje, jinak by to nevydržely. Zkusil paličky a buben vydal ostrý zvuk. Ová- zal konce paliček pytlovinou a dostal zvuk měkký, vláčný. A bu- ben zvučel, rozvlňoval kotlinku, kde se tyčilo šest bílých stanů, hluboce klidným, náladovým zvučením. Mírný větřík jako by si s ním pohrával, zanesl jej na vrcholky stromů a ty si jej předá- valy v jemně kolébajících korunách, až o tom zvěděl celý les a jeho obyvatelé. „Mám tom-tom, mám tom-tom!““ vesele volal Kim, odběhl pro barvy, buben omaloval a toho večera za slavnostního sněmu bil po prvé rytmicky k novému tanci táborového tanečníka Groga. AAVVVYVVVVVVVVA 55