Pokračování textu ze strany 11
Právě vám dětem se to musí vyprávět!
Není strašidel a duchů, o kterých nám říkaly naše chůvy: — ta vojna, to jsou naše strašidla, naše výčitky, hrozby! Miliony mrtvých vojáků v šedivých desetistupech. A byli to hoši krásných modrých očí, byli to tatíci, kteří doma měli také takové Jiříčky, byli to dobří lidé, kterým nikdy nenapadlo někoho zabít. Neumírali tváří v tvář těm, které zabíjeli a jimiž byli zabiti. Neumírali v slávě pod vlajícími prapory. Hynuli bídně, zoufale jako psi ve veliké rasovně — na bitevním poli.
Ryli se do země jako hrobaři a kopali si svůj vlastní hrob. Neznali, proč umírají a neznali jak zemrou. Rozryli povrch země dlouhými příkopy a v nich žili po celá leta. Na jaře, ve vedrech léta a v mrazech a sněhu zimy. Kopali lopatou a rýčem, motykou a deseti prsty, aby se skryli před ocelí, která s hromovitým hlukem byla proti nim vrhána z dálky mnoha mil. Jejich zohavená těla ležela na zemi a nikdo je nemohl pohřbíti. Jejich výkřiky volaly maminky, ale maminky nemohly přijít a zemřít také. A tak hynuli kulkou nebo nemocí. Vši je žraly a zraňovaly jejich těla nákazou. A jejich duše hynuly také; Ve vraždě cvičeni, učili se krást, hýřit a hřešit. Nic jim nezbylo svatého na zemi, poněvadž se stali proti své vůli a nevinně vrahy.
Nastalo stěhování národů. Němci putovali do Francie, Arabie, Sibiře, Indie a na břehy Ameriky; Američané přišli do Evropy a Číny; Číňané prošli celým světem a ryli zákopy v Rusku a ve Flandřích; střílelo se ve všech částech světa, na zemi, na vodě a ve vzduchu; válka byla v Jerusalemě a Betlehemu; válka byla od moře Baltického po moře Černé; hoši z Moravy došli ve vojně až k moři Žlutému, kde vychází slunce; Paříž a Londýn byly bourány střelami, metanými se vzduchu; ohromné obludy vzducholodí létaly nad zemí, svítily vlasaticemi reflektorů na tmavá a úzkostlivá města a vrhaly bomby; černí lidé z Afriky a hnědí lidé z Indie umírali na bojištích Francie, v zemi, o níž nic nevěděli a pro kterou nic necítili; japonci zaplavili Daleký Východ a mrzli před vlaky s municí na vartách a pochodech; Turci přišli do Polska a lidé z Vídně do Persie a Afganistanu; Maďaři táhli světem a bojovali u Suezu, u Omska a nad Bajkalem; Češi a Slováci umírali v Italii, Francii, Haliči, Rumunsku, Srbsku, Bulharsku, Rusku, Sibiři, Číně a na ostrově Korfu; nesmírné lodi byly potopeny na dno moře; lidé se plavili kolem světa a pod hladinou oceánů, rozvážejíce smrt a zhoubu jiným i sobě; tělesa letadel zastiňovala slunce; lidé tonuli v řekách, v bahnech a v zálivech mořských; lidé strádali hladem, nemocí a hříchem v městech, ve vesnicích, od polárního kruhu až po rovník.
Doma se umíralo hlady. Narodily se děti jako kostřičky a bez nehýtků a musily zemřít. Nebylo čím topit a zahnat zimu, čím svítit a zahnat tmu. Nemocnice byly plny raněných. Hřbitovy ..text pokračuje
