Pokračování textu ze strany 12
… nestačily pohřbívat mrtvé. Nebylo domu, kam nevkročila smrt, hlad, nouze, neštěstí a hřích.
Nikomu nebylo dobře na zemi. Neboť ti, jimž bylo dobře — to nebyli lidé: Jen zloději v té době byli syti a veselí. Jim však hnus a hanba zůstane do třetího kolena!
Válku vedli mezi sebou mocní: králové, knížata, generálové a kupci.
Ti seděli v bohatých domech za bohatými stoly a řídili děje války. Posílali šedivé miliony na smrt a bídu. I jim prokletí a hanba na věky věků!
A proto zahynuli válkou králové, knížata, generálové a falešní kupci.
A proto nakonec ze svého sna se probudily šedivé miliony, které tu zbyly na tváři země. A zvedly se, aby spasily sebe a svět…
Aby už nikdy nebylo válek A aby toto vyprávění o veliké vojně bylo vnukům a pravnukům' jen smutnou pohádkou z daleké a ničemné minulosti, která se už nikdy nesmí vrátit…
Zajisté, nad zákopy kvetly pomněnky, v bahnech bzučely mušky a nad polem bitvy jásali skřivánci! Krásné bylo slunce a krásnější než kdy jindy, když vycházelo nad polem bitvy! Milovali jsme život a milovali jsme slunce a vlaštovky a luční květiny! Byli jsme hrozní, zjizvení, vyhublí a s horečkou v duši, ale měli jsme také měkká a smutná srdce. A dovedli jsme býti šlechetní a velcí a odpouštěli jsme bližním jejich hříchy, aby netrpěli, tak jako jsme trpěli my.
Ve svém zoufalství jsme volali Boha.
Který nám dal vás, děti, abyste byli čistší a větší a krásnější, nežli jsme byli my při celém svém hrdinství!
| ⁎ |
Vojenská služba odvedla zase několik bratří z našeho středu. Ach, brány kasáren se zavřely za vámi, jste utopeni v neforemných ještě uniformách, škrundáte podivnýma botama. Ale to by nebylo nejhorší. Vlastní zkouška vašich sil vás čeká: bezduché vojenské obřady, výcvik v zabíjení lidí, řeči otrlých: „starých vojáků", budou urážet vás, kdo myslíte po junácku a čistě. Nesmíte se vzdát ani tomu duchu vojenství ani sprostotě kolem sebe: denně se musíte bránit, aby vás neudělala nepřátelská moc. Zachovejte si svědomí, podle svého všechno suďte, pamatujte na velikou vojnu, o níž nám vypráví dnes legionářský básník. Ano, taková je válka, jejímiž nedobrovolnými sluhy jste se stali. Ale „všeho do času; Pán Bůh na věky“, je napsáno na bráně města, kde jsem platil já svou daň vojenskému otroctví. My všichni myslíme na vás a na ty, kdo myslí jako my, posíláme vám pozdravy a tiskneme vám ruce.
