orlích per bylo s dostatek. Byl krásný. Nahá těla ve studeném potoku ráno se omývající, pak celý den slunce a zeleň lesa; malovaná sedátka táborového kruhu se starým zdobeným totemovým kůlem — motivy, které by mohly uspokojit umělce. A přece byli tu někteří — ó, jaké štěstí, že byli —— kteří si přáli více. A bylo dobře, že jsme si to řekli, neboť ted' víme, jakým chceme mít tábor příští. Aby byl výrazem víry. Aby byl proniknut nadšením. Aby každý v něm hledal dokonalost. Aby V něm žil tvůrčí duch, kterým vyjadřuje se kolektivní duše kmene. . . Shodli jsme se na tak mnohém.Ze je třeba společné modlitby, že budeme míti denně hodinku samotářských meditací . . . Cítili jsme, jak třeba být úzkostlivým ve zpívání písní národních, ve vypravování příběhů, ve hrách a všude, aby nebyl porušen čistý, panický duch woodcraftu. Pochopili jsme, že obřady jsou samozřejmým projevem táborového života, že na nich si musíme dát hodně záležet. Ujasnili jsme si, že musíme se snažiti všichni za těmi nej- vyššími metami — státi se bojovníky a strážci Moudrosti Lesa. Liga naše si musí uvědomovat stále, že ne v množství, ale v jednotlivcích je její síla. Ze Moudrost Lesa jest světovým názorem. Ze ten, komu táboření v lese jest dobrým — jen pro opalování a koupání, nebo pro sport a hry, nebo co východisko turistiky, dokonce snad co systém morálního uvolnění — nemá mezi námi co dělat. Woodcraft není skauting. A kdyby měl někdo tisíc orlích per — čili hodně prakse a zkušenosti — woodcrafterem není, nemá-li jemného vzdělání t. j. nevyvinul—li se harmonicky po stránce rozu— mu i citu, nenašel-li v sobě nové náboženství, kterým žijeme. M. Seifert ULOUPENÍ OHNĚ (Pověst jihoamerických Indiánů národa Matako) Jak se vypravuje, jaguár hlídal oheň, dříve než Matakové jej dostali. Vy- pravuje se, že se šlo na ryby. Všichni Matakové šli na ryby a jedno morče navštívilo, jak se vypravuje, jaguary a přineslo jim rybu. Vypravuje se, že chtělo jíti k ohni. Vypravuje se, že jaguar hlídal oheň a žádný podpalek mu ne- chtěl přenechati. Vypravuje se, že morčátko tajně něco ohně vzalo s sebou. ]a— guar se ho tázal, co to bere s sebou. Povídalo, že nic nemá. Vypravuje se, že se odebralo pryč. Když přišli rybáři, rozdělalo morče veliký oheň a ryby v oka— mžiku upeklo. Když rybáři odešli, začala tráva chytati. Vypravujese, že jaguaři přiskočili, když uviděli oheň, a že s sebou vzali vodu, aby jej uhasili. Když se rybáři vrátili, rozdělali z podpalků, které vzali s sebou, oheň. Potom zase odešli, ale od té doby oheň nevyhasl. Nyní nechybí žádnému Matakow oheň. Ze sbírky Erlanda Nordenskiölda
Stránka:vatra-28-5.djvu/4
Z thewoodcraft.org
Tato stránka nebyla zkontrolována