Pokračování textu ze strany 20
dvacet těch, jejichž jména jsou zlatým písmem zapsána na stránkách dějin západu, byli jeho osobní přátelé nebo známí, a bylo by mu velmi těžko říci o nich něco dobrého. Jedinou jejich ctností, kterou se stále vychloubali a kterou do jisté míry měli — byla odvaha. Ale ta se zakládala na dokonalejší zbrani, na větším počtu a jistotě záchrany. Souhlasíme s generálem Nelsonem A. Milesem, který řekl: »Velice by mne mrzelo, kdybych viděl hochy napodobovati naše pohraniční skauty a stavěti tyto za vzor.« — »Nejlepší, co mohlo býti řečeno o nejlepších z těchto mužů západu — a ten, který je nejvíce chválil, také se tak vyjádřil — bylo, že jsou "skoro tak dobří jako Indiáni".«
Dějiny, logika, naše instinkty, všechno to ukazovalo na jedinou možnost, že totiž ideální Indián byl nejčistším, nejvábnějším, nejzmužilejším a nejméně zkaleným vzorem, který jsme mohli nalézti. Nicméně nechtěli jsme zvoliti vysněný ideál. Potřebovali jsme osobnost. A tu jsme se obrátili na Tecumseha, velkého rudocha, muže bez bázně a hany, bez úhony, osobní ztělesnění všeho, co bylo u rudocha dobrého, bezpochyby nejšlechetnější postavu, která svou slávou objasňuje stránky amerických dějin.
»Proč jste si nezvolili,« pravil jakýsi přítel vědy a vyšších ideí, k Setonovi, »muže z Nazaretu?«
»Ze tří důvodů,« odpověděl Seton. »Za prvé proto, že jména jeho bylo často užito a zneužito lidmi, že pouhá zmínka o něm by byla odradila ty skupiny mládeže, které jsem doufal získati. Za druhé, nebyl atletem, mužem přírody, táborníkem, mužem ..text pokračuje
