Pokračování textu ze strany 116
Teď jsou psanci. Jejich nejbližší jsou pobiti, oni sami odsouzeni k záhubě. A vědí o tom. Jedno však mají přec: svobodu!
/Helge Ingstad se snažil o kontakt se svobodnými Apači, potomky skupiny, které se podařilo uprchnout, když byl Geronimo se svými lidmi poražen/. To byla slova, která povzbuzovala. Ingstad je věcný, neidealisuje, nenadsazuje. Hlouček psanců, skrývající se vysoko v horách, stal se pro nás tehdy symbolem. V duchu dobré české tradice - J. V. Sládek, Mikoláš Aleš, ale i Miloš Seifert a A. V. Frič- cítili jsme sounáležitost s těmito lidmi, kteří byli v právu, ale byli zahnáni do situace psanců ve vlastní zemi, protože uchvatitel byl a je strašně, beznadějně mocnější. Svoboda, která voní krví a smrtí. Tak jsme to prožívali nad Ingstadovou knihou.
Snad jsme si ani neuvědomovali, co E. Th. Seton kdysi napsal v The Book of Woodcraft v oddíle Sparťané Západu. Co M. Seifert přeložil a u B. Kočího vydal pod názvem "Indián. Vyprávění u táborového ohně". Nyní - právě nyní k nám mluvil Helge Ingstad a my jsme slyšeli. Škoda, že jeho dvě knihy nebyly znovu vydány. Tím jsou vzácnější pro nás, kdo je ještě máme. Svoboda. Cena svobody. Je to stejně dramatické, jako před léty. Helge Ingstade — díky! Ohiyeso - díky!
Buďme však spravedliví: J. V. Sládku, Mikoláši Alši, E. Th. Setone, Miloši Seiferte, A. V. Friči - všem Vám díky, za ideu lidství, ideu spravedlnosti i pro ty malé, kteří se nedostali na výsluní dějin, a jsou do zoufalosti zaháněni těmi silnějšími a super-silnými. Ještě tu jsou. Je jich hlouček někde vysoko v horách...
To nám dávaly knihy. Jak nám to M. Seifert zdůrazňoval: junáku, nejsi sám, máš-li knihy. Bylo nás málo, ale měli jsme knihy. S nimi nám chléb vezdejší lépe chutnal.
Rád bych na závěr tohoto vyprávění ještě něco poznamenal. Zmínil jsem knihu *Drnová střecha" Symposion Praha, která vyšla na podzim 1938. Autorem je Younghill Kang. Přeložil Zdeněk Vančura. Připomenul jsem knihu Františka Pospíšila "Etnologické materiálie z Jihozápadu USA"- I. díl, 1932, vl. nákladem. V říjnu 1932 nás autor pozval a ukázal nám bohatý výtěžek své cesty..text pokračuje
