Stránka:wo1991.djvu/121

112 dneškem. Alespoň zatím. %e přijde jednou poslední den, to je skutečnost mimo dosah našeho rozumu. Ale jednou i to přijde. Pak nebude potřeba ani knih -ale ani nás. Nové nebe a nová země,to je velké zaslíbení. Nové všecko. Ale do té doby? Jeme tu. A přeji Ti, abys měl radost z knih, jako jsme měli my staří, odcházející.Pamatuješ ještě, jak jsem vzpomínal na mistra Bezvodu? Když se loučil se zaměstnancem, s dělníkem, vrátil mu potvrzenou Pracovní knížku, stiskl mu ru- ku a řekl "“ Děkuju za práci!", Jak víš, žiji s manželkou od května 1985 daleko od Tebe, trva- le vystěhován. Tak se to říká. Dívám se po svých knihách a ptám se, co s nimi jednou bude. Komu - kam se dostanou? Ty milé, ty nejmilejší občas vezmu do ruky a pohladím. Prová- zely mne od mládí, Knihy -sestřičky moje, děkuju vám. Děkuju. A přece Ti chci připomenout,že by nebyla dobrá velká odvislost od knih. Snaž se žít vlastním vnitřním životem a ponech knihám " poradenskou funkci". Tak to bude moudré. Byl jsem od malička knihaříček. Spíš teoretik, než praktik. K těm silným a praktic- kým jsem jen s obdivem vzhlížel. V tom směru jsem převzal dě- dictví po milém profesoru M.Seifertovi, který měl své filosofy, své knihy -a tito přátelé jej neopustili. Těmto přátelům zůstal věrný. prožíval jsem to a prožívám podobně. Vím však —- vždyť jsem na tolika pohřbech kázal- že přijde chvíle, kdy se rozlou- číme i s přáteli nejbližšími, Děkuji knihám, milým sestřičkám, za to,co mí na životní cesťě dávaly. A prosím Dárce života, až přijde čas rozloučení, abych byl moudrý a dovedl řící poslední velké DEKUJI. Nejen za knihy. Za všecko. Rozuměj. Za všecko.