Stránka:wo1991.djvu/123

ll4 Snům se nikdo neubrání. Chlapec snil, snil bez ustání, měsíc svítil mu. Ruce vw klíně, v zamyšlení, bloudil, sedě na kameni, zemí, kterou neuviděl nikdy ve filmu. Hvězdy svítí vyčítavě, co všechno měl tenkrát v hlavě, čím vším býti chtěl. Už se loučil s rodným krajem, chtěl lovit zvěř asagajem, chtěl se státi námořníkem rychlých karavel. Pro perlu se spustil ke dnu, chce mamince přinést jednu, viděl led a sníh. Choulil se do teplých koží, v moři spatřil hlavu mroží, svítily mu jiné hvězdy, neznal žádnou z nich. Přešly roky, den se chýlí, měsíc je Jak šátek bílý, ztichla celá ves. Za oknem už světlo zhaslo, jiné, bledší,padá na sklo a jen někde v chlévě řinčí řetěz o řetěz. Tomu se říká báseň ! Požehnaná báseň.- Jsme malý národ, bez pří- mého přístupu k moři. Ti jiní to mají jiné. Přejmě jim to. O to víc umíme snít - Jako chlapec v Seifertově básní, umíme prožívat úžasná dobrodružství- necháme se vést a jeme v duchu po boku statečným objevovatelům. S Rudyardem Kiplingem poznáváme Indii- odvážnost chlapce Kima - pravzor všech skautů-, Maugliho a jeho přátele v džungli , Túmaje od slonů, Riki Tiki Táviho..S Pavlem Sebestou putujeme k trpaslíkům africkým a malajským - pygmejové, Drang-Utani - je Ti, jako bys byl mezi nimi.