Pokračování textu ze strany 23
… stiskl mu ruku a řekl: “Děkuju za práci. Když jsem se jej na to ptal, odpověděl: “To je starý zvyk”.
Zapomenuli jsme poděkovat.
Závěr byl těžký a prof. MS jej protrpěl v osamělosti[1]. Snad to byl spisovatel Gustav Jaroš - Gamma, kdo mu zůstal věrný, ale byl daleko. V Praze. M. Seiferta doopatrovala jeho sestra Marie, provd. Pánková. Ošetřující lékař MUDr. Holeňa napsal 1946 vzpomínku:
Pohřeb se konal 6. prosince odpoledne o půl čtvrté, z domu smutku v Bechyni č. 175/I.
Brzo to bude padesát let…
Rád bych mu poděkoval. Rád bych ještě jednou vešel do pokoje „plného knih, kde na stole leží veliké Setonovo dílo o zvířatech na Severu, a vedle, v rámečku, fotografie Frederika van Eedena s věnováním. Stojí před svým domem, obě ruce v kapsách krátkého kabátu. U nohou velký pes.
Rád bych řekl: Pane profesore, pojďte, uděláme velkou procházku příbramskými lesy a budeme si povídat…
Rád bych řekl: Pane profesore, děkuji Vám.
Vidíš, to bylo dlouhé vyprávění, jak jsem – někdy s tatínkem, někdy sám – jezdil z Prahy k prof. M. Seifertovi do Příbramě. Možná se ti zdá ukončení sentimentální. Ale to není sentiment. Je mi líto, že jsem nepoděkoval, dokud byl čas.
A nyní? Kdo ví? Slyší mne pan profesor – nebo neslyší?
Jak málo o tom víme –
Tiše opakuji: Pane profesore, děkuji Vám.
- ↑ Omyl! Přesněji v knize Studenovský, 2017