Pokračování textu ze strany 173
… na jeho opravdu důležitou otázku. Krokodil užívá svého ocasu jako kyje, kůň jako plácačky na mouchy, oposum se jím zavěšuje, liška jej používá jako kormidla, ryba jako vesla. Ale Veverčin chvost jest padákem. Viděl jsem Veverku padati s výše k zemi a ocas jí dobře posloužil: roztáhla jej co nejvíce, i přistála bezpečně pravým bokem vzhůru.
Vzpomínám si, co se přihodilo Veverce, která přišla nehodou nějakou o ocas. Zdálo se, že jí to příliš nevadí. Pahýl se uzdravil a Veverka byla smělá jako jindy. Avšak jednoho dne se nezachytila, když skočila, a spadla na zem. Jindy by to bývala maličkost. Avšak bez ocasu narazila se tolik, že pes, který viděl ji padati, přiběhl a zabil ji dříve, než se mohla vzpamatovati a vylézti na strom.
Proč Pes vrtí ocasem.
Stará povídačka vypravuje, že Pes řekl Kočce: »Kočko, ty jsi blázen! Vrčíš, když máš radost a vrtíš ocasem, když se zlobíš.« Což ostatně je pravda, a ptáte se mimoděk: Proč Pes vrtí ocasem na znamení přátelství?
Jisto je, že to jest signalisování, což bude asi zajímati chlapce, kteří se teď učí signalisování vlajkou. Myslí se obyčejně, že to vynalezli vojáci, avšak woodcrafteři to vědí lépe.
Předně: dej si pozor, že každý Pes, jenž má na těle něco bílého, má aspoň malou bílou skvrnu na konci ocasu. To je dobře známo; a příčinou toho jest, že divoký předek měl bílou štětičku na konci ocasu; bílou vlajku, na mou věru. A to byla vlajka pro jeho signalisování.
