Pokračování textu ze strany 29
… vydrží kvésti ještě dlouho, když už vlašťovky odletěly. Opravdu daří se jí potud, pokud slunce na ni svítí, a vadne, když přijde studený, temný čas. Ale viděl jsem ji i v listopadu. Pampeliška tedy kvete plných devět měsíců. Neznám květiny, jež by to dovedla; většinou za měsíc odkvétají.
Zlatovlasé děvče prérií
(Pampeliška)Když žlutý květ zmizí, na jeho místě objeví se nádherná koule měkkého, bílého chmýří; proto vypravuje povídka, že věkem zbělí jí vlasy. Děti věří, že tato vlnatá hlava jim poví, kolik je hodin. Držíš ji před sebou, a jako Otec Čas, jenž vlasy její rozvěje, zafoukneš prudce svým dechem, a znova a znova, až chmýří všecko je odváto. Je-li třeba čtyřikráte fouknouti, říkají, že jsou čtyři hodiny. To však nejsou příliš dobré hodiny.
Některé děti vysloví nějaké přání, pak fouknou jednou a řeknou: »letos«; po druhé »napřesrok«, po třetí »někdy« a po čtvrté »nikdy«. Pak začnou znova a foukají tak dlouho, až nezbude žádného chmýří, aby se dověděly, kdy přání jejich se vyplní.
Utrhni nyní úbor od stonku. Shledáš, že ti zůstala dlouhá, dutá trubice, jež zní jako trumpeta, když z úzkého konce do ní zatroubíš. Strčíš-li prst do širšího konce a tlačíš, rozštěpíš trubici na dva nebo tři pruhy. Vezmi tyto do úst a zkřiví se ti jako prsteny. Některé děti si je věší na uši, aby se ozdobily. Utrhni si jednu pampelišku za každý rok svého věku. Uřízni květ. Uvidíš, že se horní konec stonku dá vstrčiti do dolního a že můžeš tak udělati prsten. Udělej řetěz ze všech stonků, jež jsi nasbíral. Nyní tento řetěz hoď na nízký stromek. Zavěsí-li se hned na poprvé, tvoje přání se vyplní tento rok. Když spadne, je tvoje přání po každé odsunuto o rok později.
To asi nebude pravda. Ale je to hra. Některá velká děvčata si ji »hrají, aby se dozvěděla, kdy se vdají«.
